Psalms 18:1-30:12 Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:

BKR⁽ⁱ⁾ ¹ Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: ² Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. ³ Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. ⁴ Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. ⁵ Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. ⁶ Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. ⁷ V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. ⁸ Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. ⁹ Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. ¹⁰ Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. ¹¹ A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. ¹² Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. ¹³ Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. ¹⁴ I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. ¹⁵ Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. ¹⁶ I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. ¹⁷ Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. ¹⁸ Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. ¹⁹ Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. ²⁰ Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. ²¹ Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. ²² Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. ²³ Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. ²⁴ Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. ²⁵ Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. ²⁶ Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. ²⁷ K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. ²⁸ Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. ²⁹ Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. ³⁰ Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. ³¹ Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. ³² Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho? ³³ Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. ³⁴ Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. ³⁵ Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. ³⁶ Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. ³⁷ Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. ³⁸ Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. ³⁹ Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. ⁴⁰ Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne. ⁴¹ Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil. ⁴² Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. ⁴³ I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je. ⁴⁴ Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi. ⁴⁵ Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi. ⁴⁶ Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých. ⁴⁷ Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého, ⁴⁸ Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi. ⁴⁹ Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne. ⁵⁰ A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ] ¹⁹ ¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův. ² Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. ³ Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. ⁴ Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. ⁵ Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich. ⁶ Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje. ⁷ Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho. ⁸ Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. ⁹ Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči. ¹⁰ Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. ¹¹ Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. ¹² Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. ¹³ Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne. ¹⁴ I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. [ (Psalms 19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. ] ²⁰ ¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. ² Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova. ³ Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě. ⁴ Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah. ⁵ Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň. ⁶ I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé. ⁷ Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení. ⁸ Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. ⁹ A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. [ (Psalms 20:10) Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme. ] ²¹ ¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův. ² Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně. ³ Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah. ⁴ Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata. ⁵ Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků. ⁶ Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej. ⁷ Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého. ⁸ A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se. ⁹ Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí. ¹⁰ Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je. ¹¹ Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských, ¹² Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli. ¹³ Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. [ (Psalms 21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. ] ²² ¹ Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. ² Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. ³ Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. ⁴ Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. ⁵ V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. ⁶ K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. ⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. ⁸ Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: ⁹ Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. ¹⁰ Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. ¹¹ Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. ¹² Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. ¹³ Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. ¹⁴ Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. ¹⁵ Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. ¹⁶ Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. ¹⁷ Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. ¹⁸ Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. ¹⁹ Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. ²⁰ Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. ²¹ Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. ²² Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. ²³ I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: ²⁴ Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. ²⁵ Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. ²⁶ O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. ²⁷ Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. ²⁸ Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. ²⁹ Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. ³⁰ Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. ³¹ Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. [ (Psalms 22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. ] ²³ ¹ Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. ² Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. ³ Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. ⁴ Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. ⁵ Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá. ⁶ Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy. ²⁴ ¹ Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm. ² Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji. ³ Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho? ⁴ Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě. ⁵ Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého. ⁶ Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah. ⁷ Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. ⁸ Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. ⁹ Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. ¹⁰ Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah. ²⁵ ¹ Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji. ² Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou. ³ A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny. ⁴ Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. ⁵ Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého. ⁶ Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. ⁷ Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. ⁸ Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. ⁹ Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své. ¹⁰ Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. ¹¹ Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká. ¹² Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl? ¹³ Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi. ¹⁴ Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. ¹⁵ Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé. ¹⁶ Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. ¹⁷ Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. ¹⁸ Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé. ¹⁹ Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. ²⁰ Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám. ²¹ Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám. ²² Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho. ²⁶ ¹ Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se. ² Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé. ³ Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé. ⁴ S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím. ⁵ V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji. ⁶ Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine, ⁷ Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé. ⁸ Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé. ⁹ Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého, ¹⁰ V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná. ¹¹ Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou. ¹² Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu. ²⁷ ¹ Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? ² Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli. ³ Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím. ⁴ Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého,a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho. ⁵ Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne. ⁶ A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu. ⁷ Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne. ⁸ O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu. ⁹ Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého. ¹⁰ Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine. ¹¹ Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou. ¹² Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností. ¹³ Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál. ¹⁴ Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina. ²⁸ ¹ Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu. ² Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé. ³ Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich. ⁴ Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich. ⁵ Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati. ⁶ Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých. ⁷ Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu. ⁸ Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest. ⁹ Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky. ²⁹ ¹ Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu. ² Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti. ³ Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými. ⁴ Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností. ⁵ Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské. ⁶ A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec. ⁷ Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně. ⁸ Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes. ⁹ Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje. ¹⁰ Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky. ¹¹ Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji. ³⁰ ¹ Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. ² Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou. ³ Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne. ⁴ Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu. ⁵ Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho. ⁶ Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování. ⁷ I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky. ⁸ Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen. ⁹ I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka: ¹⁰ Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou? ¹¹ Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník. ¹² I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ]