Mark 15 Cross References - BKR

¹ A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi. ² I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. ³ I žalovali na něj přední kněží mnoho. On pak nic neodpovídal. ⁴ Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí. ⁵ Ale Ježíš předce nic neodpověděl, takže se podivil Pilát. ⁶ Ve svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by prosili. ⁷ I byl jeden, kterýž sloul Barabbáš, jenž s svárlivými byl v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali. ⁸ A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. ⁹ Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského? ¹⁰ (Nebo věděl, že jsou jej z závisti vydali přední kněží.) ¹¹ Ale přední kněží ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabbáše. ¹² A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte? ¹³ A oni opět zvolali: Ukřižuj ho. ¹⁴ A Pilát pravil jim: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho. ¹⁵ Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabbáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován. ¹⁶ Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do radného domu, a svolali všecku sběř. ¹⁷ I oblékli jej v šarlat, a korunu spletše z trní, vložili naň. ¹⁸ I počali ho pozdravovati, řkouce: Zdráv buď, králi Židovský. ¹⁹ A bili hlavu jeho třtinou, a plvali na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu. ²⁰ A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali. ²¹ I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího je, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova,) aby vzal kříž jeho. ²² I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by,) popravné místo. ²³ I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal ho. ²⁴ A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl. ²⁵ A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. ²⁶ A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský. ²⁷ Ukřižovali také s ním dva lotry: jednoho na pravici a druhého na levici jeho. ²⁸ I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest. ²⁹ A kteříž tudy chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám Boží, a ve třech dnech jej zase vzděláváš, ³⁰ Spomoz sobě samému, a sstup s kříže. ³¹ Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť jest pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. ³² Kristus král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili. ³³ A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. ³⁴ A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil? ³⁵ A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá. ³⁶ A běžev jeden, naplnil houbu octem a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil. ³⁷ Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši. ³⁸ A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů. ³⁹ Viděv pak to centurio, kterýž naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl. ⁴⁰ Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome. ⁴¹ Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma. ⁴² A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou,) ⁴³ Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. ⁴⁴ Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel. ⁴⁵ A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi. ⁴⁶ A Jozef koupiv plátna, a složiv ho s kříže, obvinul v plátno, i položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým. ⁴⁷ Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.

⁴ Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho. ⁵ Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho. ⁶ I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?

⁵² I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.

¹⁰ I vypravoval otci svému a bratřím svým. A domlouval mu otec jeho, a řekl jemu: Jakýž jest to sen, kterýž jsi měl? Zdaliž přijdeme, já a matka tvá i bratří tvoji, abychom se klaněli před tebou až k zemi? ¹¹ Tedy záviděli mu bratří jeho; ale otec jeho měl pozor na tu věc.

¹⁹ Nebo řekli jeden druhému: Ej, mistr snů teď jde. ²⁰ Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.

²⁰ Nyní tedy poďte, a zabíme jej, a uvržeme ho do některé čisterny, a díme: Zvěř lítá sežrala jej. I uzříme, nač jemu vyjdou snové jeho.

²⁸ Kteřížto odpověděli: Zdráv jest služebník tvůj otec náš, a ještě živ jest. A sklánějíce hlavy, poklonu mu činili.

³¹ Uděláš i oponu z postavce modrého, a z šarlatu, a z červce dvakrát barveného, a z bílého hedbáví soukaného; dílem řemeslným uděláš ji s cherubíny. ³² A zavěsíš ji na čtyřech sloupích z dříví setim, obložených zlatem, (hákové jejich zlatí), na čtyřech podstavcích stříbrných. ³³ A dáš oponu na háky, a vneseš vnitř za oponu truhlu svědectví; a oddělovati vám bude ta opona svatyni od svatyně svatých. ³⁴ Položíš také slitovnici na truhlu svědectví v svatyni svatých.

²⁰ A vzav svědectví, vložil je do truhly, uvlékl také sochory k truhle a dal slitovnici svrchu na truhlu. ²¹ I vnesl truhlu do příbytku a zavěsil oponu zastření, a zastřel truhlu svědectví, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.

² A řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv Aronovi bratru svému, ať nevchází každého času do svatyně za oponu před slitovnici, kteráž jest na truhle, aby neumřel; nebo já v oblace ukáži se nad slitovnicí. ³ S tímto vcházeti bude Aron do svatyně: S volkem mladým, kterýž bude v obět za hřích, a s beranem k oběti zápalné. ⁴ V sukni lněnou svatou obleče se, a košilku lněnou bude míti na těle hanby své, pasem také lněným opáše se, a čepici lněnou vstaví na hlavu, roucha zajisté svatá jsou tato; i umyje vodou tělo své a obleče se v ně. ⁵ Od shromáždění pak synů Izraelských vezme dva kozly k oběti za hřích, a jednoho berana k zápalné oběti. ⁶ I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj. ⁷ Potom vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy. ⁸ I dá Aron na ty dva kozly losy, los jeden Hospodinu, a los druhý Azazel. ⁹ A obětovati bude Aron kozla toho, na něhož by los padl Hospodinu, obětovati jej bude za hřích. ¹⁰ Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel. ¹¹ I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj, a zabije volka svého v obět za hřích. ¹² Vezme také plnou kadidlnici uhlí řeřavého s oltáře, kterýž jest před tváří Hospodinovou, a plné obě hrsti své vonných věcí stlučených, a vnese za oponu. ¹³ A vloží kadidlo to na oheň před Hospodinem, a dým kadění toho přikryje slitovnici, kteráž jest nad svědectvím, a neumře. ¹⁴ Potom vezma krve volka toho, pokropí prstem svým na slitovnicí k východu; tolikéž před slitovnicí kropiti bude sedmkrát krví tou prstem svým. ¹⁵ Zabije také v obět za hřích kozla toho, kterýž jest lidu, a vnese krev jeho do vnitřku za oponu, a učiní se krví jeho, jakož učinil se krví volka, totiž pokropí jí na slitovnici a před slitovnicí. ¹⁶ A očistí svatyni od nečistot synů Izraelských a od přestoupení jejich i všech hříchů jejich. Totéž učiní i stánku úmluvy, kterýž jest mezi nimi u prostřed nečistot jejich. ¹⁷ (Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy, když on vchází k očišťování do svatyně, dokudž by on zase nevyšel a očištění za sebe, za dům svůj i za všecko množství Izraelské nevykonal.) ¹⁸ Vyjde pak k oltáři, kterýž jest před Hospodinem, a očistí jej. A vezma krve volka toho, a ze krve kozla, dá na rohy oltáře vůkol. ¹⁹ A pokropí ho svrchu krví tou prstem svým sedmkrát, a očistí jej i posvětí ho od nečistot synů Izraelských.

²³ Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě, ale hned v ten den pochováš jej, nebo zlořečený jest před Bohem pověšený; protož nepoškvrňuj země své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví.

⁵ (Ačkoli nechtěl Hospodin Bůh tvůj slyšeti Baláma, ale obrátil Hospodin Bůh tvůj tobě zlořečení v požehnání, nebo miloval tebe Hospodin Bůh tvůj.)

⁸ I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl: Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království? ⁹ Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.

¹⁸ Zachovalť jsem pak v Izraeli sedm tisíců, jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi, a jichžto všech ústa nelíbala ho.

⁸ Udělal i dům svatyně svatých, jehož dýlka byla jako šířka domu, dvadcíti loktů, a šířka loktů dvadcíti, a obložil ji zlatem výborným šesti sty centnéři. ⁹ Hřebíkové též vážili padesát lotů zlata, ano i síňce obložil zlatem. ¹⁰ Udělal také v domě svatyně svatých dva cherubíny dílem řemeslným, a obložil je zlatem. ¹¹ Dlouhost křídel těch cherubínů byla na dvadceti loket. Křídlo jedno na pět loket, a dotýkalo se stěny domu, a druhé křídlo na pět loket dotýkalo se křídla cherubína druhého. ¹² A tak křídlo cherubína jednoho na pět loket dotýkalo se stěny domu, a křídlo druhé na pět loket dosahovalo křídla cherubína druhého. ¹³ A tak křídla cherubínů těch roztažená byla na dvadceti loktů, a stáli na nohách svých, tváří svou obráceni do domu. ¹⁴ Udělal také i oponu z postavce modrého, z šarlatu, z červce a z kmentu, a udělal na ní cherubíny.

² A všickni služebníci královští, kteříž vcházeli do brány královské, klaněli se a padali před Amanem; nebo tak přikázal o něm král. Ale Mardocheus se neklaněl, ani padal. ³ Protož řekli služebníci královští, kteříž byli v bráně královské, Mardocheovi: Proč přestupuješ přikázaní královské? ⁴ I stalo se, když o to s ním mluvívali každého dne, a neposlechl jich, že to oznámili Amanovi, aby viděli, bude-li stálý v svých slovích Mardocheus; nebo oznámil jim, že jest Žid. ⁵ Vida pak Aman, že se Mardocheus neklaní, ani padá před ním, naplněn jest Aman prchlivostí.

⁹ Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

⁸ Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. ⁹ Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. ¹⁰ V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. ¹¹ Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. ¹² Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

¹ Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? ² Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

² Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, ³ Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. ⁴ Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

⁶ Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

¹ Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

⁶ K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. ⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. ⁸ Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

¹² Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. ¹³ Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. ¹⁴ Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

¹⁶ Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

¹⁶ Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. ¹⁷ Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

¹⁷ Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. ¹⁸ Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

⁹ Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.

¹⁵ Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

¹⁵ Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. ¹⁶ S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

¹⁶ S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. ¹⁷ Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

¹⁷ Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. ¹⁸ I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. ¹⁹ Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. ²⁰ Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. ²¹ Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

¹¹ Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

⁹ Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

¹¹ Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ]

⁴ Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

⁷ Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

¹² Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

¹⁹ Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. ²⁰ Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. ²¹ Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

²⁶ Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

⁷ Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

¹¹ Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

¹⁰ Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah.

²⁸ Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

²⁵ Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

³ Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

⁶ Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost. ⁷ Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,

¹ Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.

⁴ Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?

²⁵ Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

⁴ Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.

¹⁸ Aj, já a dítky, kteréž mi dal Hospodin, na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů, kterýž přebývá na hoře Sion.

⁶ Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. ⁷ K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově, a na království jeho, až je i v řád uvede, a utvrdí v soudu a v spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.

⁷ Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé.

¹⁶ Co ty zde máš? A koho zde máš, že jsi vytesal sobě zde hrob? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj, a vystavěls na skále příbytek svůj.

¹⁷ Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.

⁶ Takto praví Hospodin, král Izraelův a vykupitel jeho, Hospodin zástupů: Já jsem první, a já poslední, a kromě mne není žádného Boha.

²³ Skrze sebe přisáhl jsem, vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti, kteréž nepůjde na zpět: Že se mně skláněti bude všeliké koleno, a přisahati každý jazyk,

¹⁰ Kterýž oznamuji při počátku dokonání, a hned zdaleka to, což se ještě nestalo; řeknu-li co, rada má se koná, a vše, což mi se líbí, činím.

⁷ Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobě oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tě, povstanou, a knížata klaněti se budou pro Hospodina, kterýž věrný jest, Svatého Izraelského, jenž tě vyvolil.

³ Obláčím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za oděv. ⁴ Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý, abych uměl příhodně ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilně se učící.

⁶ Těla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tváři své neskrývám od pohanění a plvání.

¹⁴ A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské:

³ Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili.

³ Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili. ⁴ Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen.

⁴ Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl, my však domnívali jsme se, že jest raněn, a ubit od Boha, i strápen. ⁵ On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.

⁵ On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno. ⁶ Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se, a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás. ⁷ Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých.

⁷ Pokutován jest i strápen, však neotevřel úst svých. Jako beránek k zabití veden byl, a jako ovce před těmi, kdož ji střihou, oněměl, aniž otevřel úst svých. ⁸ Z úzkosti a z soudu vyňat jest, a protož rod jeho kdo vypraví, ačkoli vyťat jest z země živých, a zraněn pro přestoupení lidu mého? ⁹ Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho, a bohatému, aby byl usmrcen, ješto však nepravosti neučinil, aniž jest nalezena lest v ústech jeho.

¹² A protož dám jemu díl pro mnohé, aby s nesčíslnými dělil se o kořist, proto že vylil na smrt duši svou, a s přestupníky počten jest. Onť sám nesl hřích mnohých, a přestupníků zástupcím byl.

⁵ Aj, dnové jdou, dí Hospodin, v nichž vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý, i kralovati bude král, a šťastně se jemu povede; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude. ⁶ Za dnů jeho spasen bude Juda, a Izrael bydliti bude bezpečně, a toť jest jméno jeho, kterýmž ho nazývati bude: Hospodin spravedlnost naše.

¹² Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého.

¹⁵ Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země?

²⁰ Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?

²¹ Ještě, pravím, mluvil jsem při modlitbě, a muž ten Gabriel, kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku, rychle přiletěv, dotekl se mne v čas oběti večerní.

¹ Slyštež to, ó kněží, a pozorujte, dome Izraelský, i dome královský, poslouchejte, nebo proti vám soud tento jest, proto že jste osídlo v Masfa, a sítka rozestřená na vrchu Tábor.

⁹ Anobrž stane se v ten den, praví Panovník Hospodin, učiním, že slunce zajde o poledni, a uvedu tmy na zemi v jasný den. ¹⁰ A proměním svátky vaše v kvílení, a všecky zpěvy vaše v naříkání, a způsobím to, že bude na každých bedrách žíně, a na každé hlavě lysina, a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným, a poslední věci její jako den hořkosti.

¹ Sbeřiž se nyní po houfích, ó záškodnice, oblehni nás, nechať bijí holí v líce soudce Izraelského.

¹⁵ Že odjal Hospodin soudy tvé, odklidil nepřítele tvého. Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe, nebudeš se báti více zlého.

⁸ Slyš nyní, Jozue, kněže nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteříž sedí před tebou: Ačkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek.

⁹ Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.

¹⁷ A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte. A od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte. A od zajetí Babylonského až do Krista rodů čtrnácte.

² Řkouce: Kde jest ten, kterýž se narodil Král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a přijeli jsme klaněti se jemu.

² Řkouce: Kde jest ten, kterýž se narodil Král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a přijeli jsme klaněti se jemu. ³ To uslyšev Herodes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním. ⁴ A svolav všecky přední kněží a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi.

²² Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, povinen k soudu státi. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, povinen bude pekelný oheň trpěti.

⁵ A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho, ⁶ A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě. ⁷ I dí mu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho. ⁸ A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj. ⁹ Nebo i já jsem člověk moci poddaný, maje pod sebou žoldnéře, avšak dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. ¹⁰ Tedy uslyšev to Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl.

⁵⁵ Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?

¹¹ A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci. ¹² Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, avšak nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich. ¹³ Tedy srozuměli učedlníci, že jim to praví o Janovi Křtiteli.

³⁰ Mnozí pak první budou poslední, a poslední první.

¹⁶ Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

¹⁸ Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt. ¹⁹ A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

¹⁹ A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

⁵ Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.

² Víte, že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. ³ Tedy sešli se přední kněží a zákoníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze, kterýž sloul Kaifáš.

⁵ Ale pravili: Ne v den sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu.

¹⁹ I učinili učedlníci tak, jakož jim poručil Ježíš, a připravili beránka.

⁶¹ A řekli: Tento jest pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti. ⁶² A povstav nejvyšší kněz, řekl jemu: Nic neodpovídáš? Což pak tito proti tobě svědčí?

¹ A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. ² I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.

⁴ Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.

¹¹ Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš. ¹² A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.

¹² A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl. ¹³ Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?

¹³ Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí? ¹⁴ Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.

¹⁴ Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil. ¹⁵ Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. ¹⁶ I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.

¹⁶ I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš. ¹⁷ Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?

¹⁷ Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus? ¹⁸ Neboť věděl, že jej z závisti vydali.

¹⁸ Neboť věděl, že jej z závisti vydali.

¹⁸ Neboť věděl, že jej z závisti vydali. ¹⁹ A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.

¹⁹ A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.

¹⁹ A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. ²⁰ Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.

²⁰ Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.

²⁰ Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili. ²¹ I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.

²¹ I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše. ²² Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.

²² Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. ²³ Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.

²³ Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.

²³ Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď. ²⁴ A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.

²⁴ A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. ²⁵ A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.

²⁵ A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny. ²⁶ Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.

²⁶ Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. ²⁷ Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu. ²⁸ A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.

²⁸ A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným. ²⁹ A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.

²⁹ A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský. ³⁰ A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.

³⁰ A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu. ³¹ A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.

³¹ A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován. ³² A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho. ³³ I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo, ³⁴ Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.

³⁴ Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti. ³⁵ Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.

³⁵ Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. ³⁶ A sedíce, ostříhali ho tu.

³⁶ A sedíce, ostříhali ho tu. ³⁷ I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.

³⁷ I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský. ³⁸ I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.

³⁸ I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici. ³⁹ Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,

³⁹ Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých, ⁴⁰ A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.

⁴⁰ A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže. ⁴¹ Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:

⁴¹ Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili: ⁴² Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.

⁴² Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. ⁴³ Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

⁴³ Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

⁴³ Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. ⁴⁴ Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.

⁴⁴ Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu. ⁴⁵ Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté. ⁴⁶ A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? ⁴⁷ A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento. ⁴⁸ A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti. ⁴⁹ Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. ⁵⁰ Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši. ⁵¹ A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo, ⁵² A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou. ⁵³ A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým. ⁵⁴ Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. ⁵⁵ Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, ⁵⁶ Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových. ⁵⁷ A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.

⁵⁷ A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. ⁵⁸ Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.

⁵⁸ Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo. ⁵⁹ A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,

⁵⁹ A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté, ⁶⁰ A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.

⁶⁰ A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel. ⁶¹ A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.

⁶¹ A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. ⁶² Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,

¹ Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna a druhá Maria, aby pohleděly na hrob. ² A aj, zemětřesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří hrobových, a posadil se na něm.

¹¹ I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve? ¹² On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.

¹² On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti. ¹³ Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.

²³ A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího. ²⁴ Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. ²⁵ Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. ²⁶ Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? ²⁷ A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.

³³ Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. ³⁴ Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

³⁴ Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.

⁹ A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně. ¹⁰ Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech. ¹¹ I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.

²⁵ Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

⁵⁴ Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.

⁵⁸ My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.

⁶⁰ Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí? ⁶¹ Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?

⁶¹ Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného? ⁶² A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.

⁶⁵ I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili. ⁶⁶ A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze. ⁶⁷ A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. ⁶⁸ Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. ⁶⁹ Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. ⁷⁰ A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. ⁷¹ On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte. ⁷² A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.

¹ A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi. ² I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

² I otázal se ho Pilát: Ty-liž jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

⁵ Ale Ježíš předce nic neodpověděl, takže se podivil Pilát.

⁹ Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského?

¹² A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte?

¹⁸ I počali ho pozdravovati, řkouce: Zdráv buď, králi Židovský.

²³ I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal ho.

²⁵ A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. ²⁶ A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy: Král Židovský.

²⁹ A kteříž tudy chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám Boží, a ve třech dnech jej zase vzděláváš, ³⁰ Spomoz sobě samému, a sstup s kříže. ³¹ Též i přední kněží posmívajíce se, jeden k druhému s zákoníky pravili: Jinýmť jest pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. ³² Kristus král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižováni byli, útržku mu činili. ³³ A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

³⁹ Viděv pak to centurio, kterýž naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl. ⁴⁰ Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome.

⁴⁴ Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel. ⁴⁵ A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi.

⁴⁷ Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen.

¹ A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše.

³ I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? ⁴ (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi.

⁹ Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Mariji Magdaléně, z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů.

²⁵ A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.

³⁸ A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.

² I ženy některé, kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo, ³ A Johanna manželka Chuzova, úředníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých.

²⁷ A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

³² Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván. ³³ A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

³³ A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.

¹⁸ Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

³⁷ Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

⁶³ Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁶ A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

¹ Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi. ² A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

² A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

² A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. ³ Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

³ Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. ⁴ I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

⁴ I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. ⁵ Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

¹¹ A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

¹⁴ Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete. ¹⁵ Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. ¹⁶ Protož potresce ho, propustím jej. ¹⁷ Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně. ¹⁸ Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.

¹⁸ Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše. ¹⁹ Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

¹⁹ Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. ²⁰ Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.

²⁰ Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše. ²¹ A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

²¹ A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

²¹ A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj! ²² A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.

²² A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím. ²³ Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.

²³ Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží. ²⁴ Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

²⁴ Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. ²⁵ I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

²⁵ I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. ²⁶ A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem. ²⁷ I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho. ²⁸ A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. ²⁹ Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. ³⁰ Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás! ³¹ Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? ³² Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

³² Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. ³³ A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

³³ A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. ³⁴ Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

³⁴ Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los. ³⁵ I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

³⁵ I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. ³⁶ Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

³⁶ Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

³⁶ Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, ³⁷ A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

³⁷ A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě. ³⁸ A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. ³⁹ Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. ⁴⁰ A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení? ⁴¹ Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

⁴¹ Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil. ⁴² I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. ⁴³ I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. ⁴⁴ A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

⁴⁴ A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. ⁴⁵ I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.

⁴⁵ I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly. ⁴⁶ A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. ⁴⁷ A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

⁴⁷ A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. ⁴⁸ A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. ⁴⁹ Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to. ⁵⁰ A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, ⁵¹ Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,

⁵¹ Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího, ⁵² Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo, ⁵³ A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.

⁵³ A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován. ⁵⁴ A byl den připravování, a sobota se začínala. ⁵⁵ Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

⁵⁵ Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. ⁵⁶ Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.

⁴⁹ Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prve nežli tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe.

¹⁸ Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení toho nám ukážeš, že tyto věci činíš? ¹⁹ Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej. ²⁰ I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? ²¹ Ale on pravil o chrámu těla svého. ²² A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili Písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš.

³⁸ Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.

⁴⁷ I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí. ⁴⁸ Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid. ⁴⁹ Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte, ⁵⁰ Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul. ⁵¹ Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ, ⁵² A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.

¹³ Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

²³ A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka. ²⁴ Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

¹⁸ Jestližeť vás svět nenávidí, víte, žeť jest mne prve než vás v nenávisti měl. ¹⁹ Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí. ²⁰ Pamatujte na řeč mou, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou; poněvadž jsou řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou.

²⁸ I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka.

²⁸ I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se neposkvrnili, ale aby jedli beránka. ²⁹ Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto?

²⁹ Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto? ³⁰ Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě.

³⁰ Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nedali bychom ho tobě. ³¹ I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného.

³¹ I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podle Zákona vašeho suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabíti žádného. ³² Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti. ³³ Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský?

³³ Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi Král Židovský? ³⁴ Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně? ³⁵ Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe. Co jsi učinil? ³⁶ Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by mne, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud. ³⁷ I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Dí Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj. ³⁸ Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám.

³⁸ Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A když to řekl, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám. ³⁹ Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského?

³⁹ Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím Krále Židovského? ⁴⁰ I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.

⁴⁰ I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabbáše. Byl pak Barabbáš lotr.

¹ Tedy vzal Pilát Ježíše, a zbičoval jej. ² A žoldnéři zpletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a pláštěm šarlatovým přioděli jej. ³ A říkali: Zdráv buď, Králi Židovský. A dávali jemu poličky. ⁴ I vyšel opět ven Pilát, a řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám. ⁵ Tedy vyšel Ježíš ven, nesa trnovou korunu a plášť šarlatový. I řekl jim Pilát: Aj, člověk. ⁶ A jakž jej uzřeli přední kněží a služebníci jejich, zkřikli řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezmětež vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám.

⁶ A jakž jej uzřeli přední kněží a služebníci jejich, zkřikli řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezmětež vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám. ⁷ Odpověděli jemu Židé: My Zákon máme, a podle Zákona našeho máť umříti, nebo Synem Božím se činil.

⁹ I všel do radného domu zase, a řekl Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi. ¹⁰ Tedy řekl jemu Pilát: Nemluvíš se mnou? Nevíš-liž, že mám moc ukřižovati tě a moc mám propustiti tebe?

¹² Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; nebo každý, kdož se králem činí, protiví se císaři.

¹² Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; nebo každý, kdož se králem činí, protiví se císaři. ¹³ Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata. ¹⁴ A byl den připravování před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš.

¹⁴ A byl den připravování před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš.

¹⁴ A byl den připravování před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš. ¹⁵ Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi a ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře.

¹⁵ Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi a ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře. ¹⁶ Tedy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli jej ven.

¹⁶ Tedy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli jej ven. ¹⁷ A on nesa kříž svůj, šel až na místo, kteréž slove popravné, a Židovsky Golgota. ¹⁸ Kdežto ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše.

¹⁸ Kdežto ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše.

¹⁸ Kdežto ukřižovali ho, a s ním jiné dva s obou stran, a v prostředku Ježíše. ¹⁹ Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, Král Židovský.

¹⁹ Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, Král Židovský. ²⁰ Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině.

²⁰ Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině. ²¹ Tedy přední kněží Židovští řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem.

²¹ Tedy přední kněží Židovští řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem. ²² Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem.

²² Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem. ²³ Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, a učinili čtyři díly, každému rytíři díl jeden, vzali také i sukni, kterážto sukně byla nesšívaná, ale odvrchu všecka naskrze setkaná.

²³ Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, a učinili čtyři díly, každému rytíři díl jeden, vzali také i sukni, kterážto sukně byla nesšívaná, ale odvrchu všecka naskrze setkaná. ²⁴ I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. A žoldnéři zajisté tak učinili.

²⁴ I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. A žoldnéři zajisté tak učinili. ²⁵ Stály pak blízko kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria, manželka Kleofášova, a Maria Magdaléna. ²⁶ Tedy Ježíš uzřev matku a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl k matce své: Ženo, aj, syn tvůj. ²⁷ Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě. ²⁸ Potom věda Ježíš, že již všecko jiné dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním. ²⁹ Byla pak tu postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnili houbu octem, a obloživše yzopem, podali k ústům jeho. ³⁰ A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.

³⁰ A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil. ³¹ Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni.

³¹ Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní,) prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni. ³² I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním. ³³ Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho. ³⁴ Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda. ³⁵ A ten, jenž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho; onť ví, že pravé věci praví, abyste i vy věřili. ³⁶ Stalo se pak to, aby se naplnilo Písmo: Kost jeho žádná nebude zlámána. ³⁷ A opět jiné Písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli. ³⁸ Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský,) aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, i sňal tělo Ježíšovo.

³⁸ Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský,) aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, i sňal tělo Ježíšovo. ³⁹ Přišel pak i Nikodém, (kterýž byl prve přišel k Ježíšovi v noci,) nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber. ⁴⁰ Tedy vzali tělo Ježíšovo, a obvinuli je prostěradly s vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati. ⁴¹ A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němžto ještě žádný nebyl pochován. ⁴² Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl hrob, položili Ježíše.

¹¹ Ale Maria stála u hrobu vně, plačici. A když plakala, naklonila se do hrobu. ¹² A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo. ¹³ Kteřížto řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili. ¹⁴ To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl. ¹⁵ Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu: Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu. ¹⁶ Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, jenž se vykládá: Mistře. ¹⁷ Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu. ¹⁸ I přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána a že jí to pověděl.

²⁵ I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím. ²⁶ A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám. ²⁷ Potom řekl k Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věřící. ²⁸ I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj. ²⁹ Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.

¹⁰ V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i vnově na víru obrácení,

¹⁵ Jistě nejsouť tito, jakož vy se domníváte, zpilí, poněvadž jest teprv třetí hodina na den.

¹³ Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali a odepřeli se před tváří Pilátovou, kterýž ho soudil býti hodného propuštění.

¹³ Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův, Bůh otců našich, oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali a odepřeli se před tváří Pilátovou, kterýž ho soudil býti hodného propuštění. ¹⁴ Vy pak svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedníka, aby vám byl dán.

¹⁴ Vy pak svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedníka, aby vám byl dán. ¹⁵ Ale dárce života zamordovali jste, kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých; čehož my svědkové jsme.

⁵ Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě, ⁶ A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze.

⁸ Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, ⁹ Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl: ¹⁰ Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý. ¹¹ Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní. ¹² A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti. ¹³ I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.

²⁵ Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci? ²⁶ Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho. ²⁷ Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským, ²⁸ Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.

³⁰ Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě. ³¹ Toho jest Bůh, jakožto Knížete a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.

⁹ I povstali někteří z školy, kteráž sloula Libertinských, a Cyrenenských, a Alexandrinských, a těch, kteříž byli z Cilicie a Azie, hádajíce se s Štěpánem.

⁵⁴ Tedy slyšíce to, rozzlobili se v srdcích svých a škřipěli zuby na něho. ⁵⁵ On pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží. ⁵⁶ I řekl: Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží. ⁵⁷ A oni zkřikše hlasem velikým, zacpali uši své, a obořili se jednomyslně na něj.

¹ Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský,

³ A modle se Bohu vždycky. Ten viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli.

²⁰ A byli někteří z nich muži z Cypru a někteří Cyrenenští, kteřížto přišedše do Antiochie, mluvili Řekům, zvěstujíce jim Pána Ježíše.

¹ Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl příjmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou, a Saul.

⁴⁵ A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se.

⁵⁰ Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých.

¹² A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo.

³⁴ Ale jakž poznali, že jest Žid, ihned se stal jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských.

²² I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti. ²³ A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří,

²⁷ Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix, Festa Porcia, a chtěje se zalíbiti Židům Felix, nechal Pavla v vězení.

⁹ Ale Festus, chtěje se Židům zalíbiti, odpověděv, řekl Pavlovi: Chceš-li jíti do Jeruzaléma a tam o to souzen býti přede mnou?

¹ A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým. ² Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky. ³ Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.

⁴³ Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,

³ Nebo což jest do toho, jestliže byli někteří z nich nevěrní? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní?

⁴ Ale co jemu dí odpověd Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.

¹⁰ Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou. ¹¹ Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.

¹³ Pozdravte Rufa, zvláštního v Pánu, a matky jeho i mé.

⁹ Za to mám jistě, že nás Bůh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané; nebo učiněni jsme divadlo tomuto světu, i andělům, i lidem.

⁵ Zdaliž nemáme moci sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolé, i bratří Páně, i Petr?

²¹ Nebo toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm.

¹⁹ Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně.

¹³ Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),

¹⁴ A mnozí z bratří v Pánu, spolehše na vězení mé, hojnější smělost mají bez strachu mluviti slovo Boží.

¹⁰ Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,

¹³ Přikazujiť tobě před Bohem, kterýž všecko obživuje, a před Kristem Ježíšem, kterýž osvědčil před Pontským Pilátem dobré vyznání,

¹⁸ Kteříž při pravdě pobloudili od cíle, pravíce, že by se již stalo vzkříšení, a převracejí víru některých.

³ Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.

¹⁴ Protož majíce nejvyššího kněze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše. ¹⁵ Nebo nemáme nejvyššího kněže, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu. ¹⁶ Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

⁷ Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil.

¹⁹ Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,

²⁶ Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl,

³ Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých, ⁴ Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, ⁵ Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně. ⁶ To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce, ⁷ Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti. ⁸ Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. ⁹ Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje, ¹⁰ Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející. ¹¹ Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení, ¹² Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.

¹⁹ Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, ²⁰ Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, ²¹ A majíce kněze velikého nad domem Božím, ²² Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, ²³ A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

² Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.

² Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. ³ A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.

¹³ Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce.

¹ Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje.

¹⁴ Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. ¹⁵ Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská. ¹⁶ Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

⁵ Což mníte, že nadarmo dí Písmo: Zdali k závisti nakloňuje duch ten, kterýž přebývá v nás?

¹⁹ Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného, Krista,

²⁴ Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.

¹⁷ Lépeť jest zajisté, abyste dobře činíce, líbilo-li by se tak vůli Boží, trpěli, nežli zle činíce. ¹⁸ Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen z strany Ducha.

¹² Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví.