Psalms 120:1 Cross References - BKR

¹ Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

⁶ Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

⁷ I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky. ⁸ Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen.

¹⁵ A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

² Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

¹³ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

³ Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. ⁴ I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.

⁵ V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.

¹ Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

¹ Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

¹ Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

¹ Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,

¹ Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.

¹ Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

¹ Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.

¹ Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.

¹ Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

¹ Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.

¹ Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.

¹ Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

¹ Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!

¹ Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.

³ Kteříž řekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento, proto že se přiblížil plod k vyjití, ale není síly ku porodu. ⁴ Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj slova Rabsakova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, a pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov, kteráž slyšel. Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu, kterýž se nalézá.

¹⁴ Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů, přečtl jej a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem. ¹⁵ A modlil se Ezechiáš Hospodinu, řka: ¹⁶ Hospodine zástupů, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi. ¹⁷ Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevři, Hospodine, oči své a pohleď; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž poslal k činění útržek Bohu živému. ¹⁸ Takť jest, Hospodine, žeť jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich, ¹⁹ A uvrhli bohy jejich do ohně; nebo nebyli bohové, ale dílo ruku lidských, dřevo a kámen, protož zahladili je. ²⁰ A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboď nás z ruky jeho, aťby poznala všecka království země, že jsi ty Hospodin sám.

² I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně, a modlil se Hospodinu. ³ A řekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomeň se nyní, že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém, a že jsem to činil, což dobrého jest před očima tvýma. I plakal Ezechiáš pláčem velikým. ⁴ Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, řkoucí: ⁵ Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého: Slyšelť jsem modlitbu tvou, viděl jsem slzy tvé; aj, já přidám ke dnům tvým patnácte let.

² I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby,

⁴⁴ A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁷ Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil.