Psalms 3 Cross References - BKR

¹ Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. ² Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně. ³ Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. ⁴ Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. ⁵ Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah. ⁶ Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. ⁷ Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně. ⁸ Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

¹ Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká.

¹³ Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé, a k úřadu tvému tě navrátí; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního, když jsi byl šeňkýřem jeho.

⁶ Nebo dám pokoj v zemi, i budete spáti, a nebude, kdo by vás předěsil; vypléním i zvěř zlou z země, a meč nebude procházeti země vaší.

²⁹ Blahoslavený jsi, Izraeli. Kdo jest podobný tobě, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou, ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš.

¹ I stalo se potom, že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů, kteříž by běhali před ním. ² A vstávaje ráno Absolon, stával u cesty při bráně, a každého muže, kterýž, maje při, šel k králi pro rozsouzení, povolával Absolon, říkaje: Z kterého jsi ty města? A když mu odpověděl: Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj, ³ Řekl jemu Absolon: Hle, tvá pře výborná jest a pravá, ale kdo by tě vyslyšel, není žádného u krále. ⁴ Říkal také Absolon: Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této, aby ke mně chodil každý, kdož by měl nesnáz a při, a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti. ⁵ Ano i když někdo přicházel, klaněje se jemu, vztáhl ruku svou, a uchopě ho, políbil jej. ⁶ Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi, kterýž pro rozsudek přicházel k králi; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských. ⁷ Stalo se také po čtyřidcíti letech, že řekl Absolon k králi: Nechť jdu, prosím, a splním slib svůj v Hebronu, který jsem učinil Hospodinu. ⁸ Nebo byl učinil slib služebník tvůj, když jsem bydlil v Gessur v Syrii, řka: Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma, tedy službu jemu učiním. ⁹ Jemuž řekl král: Jdi u pokoji. Kterýžto vstav, odšel do Hebronu. ¹⁰ I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských, aby řekli: Když uslyšíte zvuk trouby, rcete: Kralujeť Absolon v Hebronu. ¹¹ S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných, ale šli v upřímnosti své, aniž co o tom věděli. ¹² Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského, rádce Davidova, aby přišel z města svého Gilo, když měl obětovati oběti. I stalo se spiknutí veliké, nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi. ¹³ V tom přišel posel k Davidovi, řka: Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi. ¹⁴ Tedy řekl David všechněm služebníkům svým, kteříž byli s ním v Jeruzalémě: Vstaňte a utecme, sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy. Pospěšte, ať odejdeme, aby se neuspíšil, a nezastihl nás, a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče. ¹⁵ I řekli služebníci královští králi: Což by koli zvolil pán náš král, teď jsme služebníci tvoji. ¹⁶ A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky; toliko zanechal král desíti ženin, aby doma hlídaly. ¹⁷ Když pak vyšel král a všecken lid pěšky, postavili se na jednom místě zdaleka. ¹⁸ I šli všickni služebníci při něm; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští, i všickni Gittejští, šest set mužů, kteříž přišli pěšky z Gát, šli před králem.

⁷ A takto mluvil Semei, když mu zlořečil: Vyjdi, vyjdi, vražedlníče a nešlechetníče. ⁸ Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova, na jehož jsi místě kraloval, a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého. A aj, již se vidíš v svém neštěstí, nebo jsi vražedlník.

¹⁵ Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma, a Achitofel s ním.

¹¹ Ale radím, abys, shromáždě k sobě všecken Izrael od Dan až do Bersabé, kterýž v množství jest jako písek při moři, ty sám životně vytáhl k boji. ¹² A tak potáhneme proti němu, na kterém by koli místě nalezen býti mohl, a připadneme na něj, jako padá rosa na zemi; i nepozůstaneť z něho, totiž ze všech mužů, kteříž jsou při něm, ani jednoho. ¹³ Jestliže by se pak shrnul do města, snesou všecken lid Izraelský k tomu městu provazy, a vtrhneme je až do potoka, tak aby tam ani kaménka nebylo lze najíti.

⁷ I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců.

¹⁵ Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati? ¹⁶ Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi. ¹⁷ I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.

²⁷ Stalo se také léta třidcátého sedmého po zajetí Joachina krále Judského, dvanáctého měsíce, dvadcátého sedmého dne téhož měsíce, povýšil Evilmerodach král Babylonský toho léta, když počal kralovati, Joachina krále Judského, pustiv ho z žaláře.

¹⁸ Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. ¹⁹ A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

¹⁰ Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.

¹⁷ A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

² Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

⁶ Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

⁴ Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

⁸ Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

² Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou. ³ Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah. ⁴ Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

⁸ I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. [ (Psalms 4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. ]

⁴ Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

⁶ Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

¹² Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

⁵ Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

⁷ Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

² Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

² Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. ³ Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. ⁴ Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. ⁵ V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

⁷ Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

⁴ Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

¹ Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? ² Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli. ³ Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.

⁶ A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.

⁷ Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu.

¹¹ Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji.

⁴ Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.

⁶ Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:

²³ Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

³⁹ Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení. ⁴⁰ Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.

³ Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

¹⁰ Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

³ Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých,

²³ Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

² Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.

⁷ Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

¹⁵ A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

⁶ Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

⁵ Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.

⁷ Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

⁹ Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.

¹⁷ Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. ¹⁸ Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. ¹⁹ Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.

¹¹ Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

¹⁷ Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti.

¹¹ Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

⁹ Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne,

¹¹ Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.

³ Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám. ⁴ Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

¹⁵ Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

⁹ Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš.

⁷ Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.

¹ Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. ² Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. ³ Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. ⁴ I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.

¹⁰ Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹¹ Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹² Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.

¹¹⁴ Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

² Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

¹ Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine. ² Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.

¹³ Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: ¹⁴ Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

³ Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.

¹ Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. ² Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. ³ Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

²⁴ Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.

²⁶ V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

¹⁰ Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.

³¹ Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.

³ Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.

¹¹ Já, já jsem Hospodin, a žádného není kromě mne spasitele.

²¹ Oznamte a přiveďte i jiné, a nechať spolu v radu vejdou, a ukáží, kdo to od starodávna předpověděl, a hned zdávna oznámil? Zdali ne já Hospodin? Neboť není žádného jiného Boha kromě mne, není Boha silného, spravedlivého, a spasitele žádného kromě mne. ²² Obraťtež zřetel ke mně, abyste spaseny byly všecky končiny země; nebo já jsem Bůh silný, a není žádného více.

²⁵ V Hospodinu ospravedlněni budou, a chlubiti se všecko símě Izraelovo.

⁹ Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, ó rámě Hospodinovo, probuď se, jako za dnů starodávních a národů předešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka?

¹⁹ Nebudeš míti více slunce za světlo denní, a blesk měsíce nebude tě osvěcovati, ale budeť Hospodin světlem tvým věčným, a Bůh tvůj okrasou tvou.

²⁴ Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším.

²³ Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo.

¹² Když mne vzývati budete, a půjdete, a modliti se mně budete, tedy vyslyším vás. ¹³ A hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým.

³⁰ Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

⁴ Ješto já jsem Hospodin Bůh tvůj od vyjití z země Egyptské, a Boha kromě mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne.

⁹ Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.

¹⁹ Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.

³ Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.

⁹ Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,

¹³ Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.

⁷ Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno.

²¹ Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je.

²⁵ A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.

⁴² Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. ⁴³ Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

³² Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.

²⁶ Vám nejprve Bůh, vzbudiv Syna svého Ježíše, poslal ho dobrořečícího vám, aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých.

¹² A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.

⁶ A když jej již vyvésti měl Herodes, té noci spal Petr mezi dvěma žoldnéři, svázán jsa dvěma řetězy, a strážní přede dveřmi ostříhali žaláře.

³¹ Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?

³ Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu.

¹⁴ Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.

¹³ Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modliž se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj Pánu.

⁹ Neodplacujíce zlého za zlé, ani zlořečenství za zlořečenství, ale raději dobrořečíce, vědouce, že jste k tomu povoláni, abyste požehnání dědičně obdrželi.

¹⁰ A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka.

¹ Potom jsem slyšel veliký hlas velikého zástupu na nebi, řkoucího: Haleluiah. Spasení, a sláva, a čest, i moc Pánu Bohu našemu.

¹¹ Mající slávu Boží. Jehož světlost byla podobná k kameni nejdražšímu, jako k kameni jaspidu, kterýž by byl způsobu křišťálového,

²³ A to město nepotřebuje slunce ani měsíce, aby svítily v něm; nebo sláva Boží je osvěcuje, a svíce jeho jest Beránek.