Proverbs 24:22 Cross References - BKR

²² Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

³¹ I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země pod nimi. ³² A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich. ³³ A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění. ³⁴ Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, slyšíce křik jejich; nebo řekli: Utecme, aby i nás nesehltila země. ³⁵ Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž kadili.

¹ A tak potýkali se Filistinští s Izraelem. Muži pak Izraelští utíkali před Filistinskými a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe. ² I stihali Filistinští Saule a syny jeho, a zabili Filistinští Jonatu a Abinadaba a Melchisua, syny Saulovy. ³ Když se pak zsilila bitva proti Saulovi, trefili na něj střelci, muži s luky; i postřelen jest velmi od těch střelců. ⁴ I řekl Saul oděnci svému: Vytrhni meč svůj a probodni mne jím, aby přijdouce ti neobřezanci, neprobodli mne, a neučinili sobě ze mne posměchu. Ale nechtěl oděnec jeho, nebo se bál velmi. A pochytiv Saul meč, nalehl na něj. ⁵ Tedy vida oděnec jeho, že umřel Saul, nalehl i on na meč svůj a umřel s ním. ⁶ A tak umřel Saul a tři synové jeho, a oděnec jeho, ano i všickni muži jeho v ten den spolu. ⁷ Když pak uzřeli synové Izraelští, kteříž bydlili za tím údolím, a kteříž bydlili za Jordánem, že zutíkali muži Izraelští, nadto že Saul i synové jeho zahynuli, opustivše města, také utíkali. I přišli Filistinští a bydlili v nich.

⁷ I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců. ⁸ Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne.

¹⁶ A tak utíkali synové Izraelští před Judou, ale dal je Bůh v ruku jejich. ¹⁷ Nebo porazili je Abiáš a lid jeho ranou velikou, tak že padlo zbitých z Izraele pětkrát sto tisíc mužů výborných.

¹¹ Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

¹⁴ Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

² Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

¹¹ Utištěn jest Efraim, potřín soudem, však sobě libuje choditi za rozkazem.

¹⁰ Kdež jest král tvůj? Kdež jest? Nechť tě zachová ve všech městech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi řekl: Dej mi krále a knížata? ¹¹ Dal jsem tobě krále v hněvě svém, a odjal jsem v prchlivosti své.