Psalms 31:9 Cross References - BKR

⁹ Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.

⁷ Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

¹⁹ Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí, ²⁰ Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější. ²¹ Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati. ²² A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

¹ Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. ² Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

⁷ Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

¹⁴ Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. ¹⁵ Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

¹ Žalm Davidův k připomínání. ² Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. ³ Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. ⁴ Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. ⁵ Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. ⁶ Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. ⁷ Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. ⁸ Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. ⁹ Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. ¹⁰ Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

²⁵ I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

¹⁴ Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.

¹⁴ Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

²⁶ Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

³ Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. ⁴ Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. ⁵ Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

⁹ Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

³ Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. ⁴ Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. ⁵ Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

¹⁰ Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

¹⁷ A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou, zření majíce k národu, nemohoucímu vysvoboditi.

¹⁷ Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,