Lamentations 4:8 Cross References - BKR

⁸ Ale již vzezření jejich temnější jest než černost, nemohou poznáni býti na ulicích; přischla kůže jejich k kostem jejich, prahne, jest jako dřevo.

¹⁹ I šly obě dvě spolu, až přišly k Betlému. I stalo se, že když přišly do Betléma, roznesla se pověst o nich po všem městě, a pravili: To-li jest ta Noémi? ²⁰ Jimž ona řekla: Nenazývejte mne Noémi, říkejte mi Mara; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí.

¹² Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.

²⁰ K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

¹⁷ Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. ¹⁸ Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. ¹⁹ Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

³⁰ Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

²¹ Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

⁴ Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Sélah.

³ Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

³ Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. ⁴ Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. ⁵ Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

¹¹ Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

⁸³ Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

¹⁴ A jakož mnozí se nad ním užasnou, že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho, způsob jeho nad syny lidské:

¹ Jak tě zašlo zlato, změnilo se ryzí zlato nejvýbornější, rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích. ² Synové Sionští nejdražší, kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší, jakť jsou počteni za nádoby hliněné, dílo rukou hrnčíře!

¹⁰ Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.

⁶ Tváři jeho děsiti se budou lidé, všecky tváře zčernají jako hrnec.

¹⁰ Prázdné a vyprázdněné, nýbrž docela zpuštěné bude, a srdce se rozplyne, a tlučení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude, a tváře všech zčernají jako hrnec.