Job 20:2 Cross References - BKR

² Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

² Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

¹⁹ Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

³ Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

¹³ Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. ¹⁴ Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. ¹⁵ Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. ¹⁶ Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, ¹⁷ Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. ¹⁸ Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. ¹⁹ Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. ²⁰ Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.

²² Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.

² Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou. ³ Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

¹¹ Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.

²⁹ Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

²⁰ Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

⁹ Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.

⁹ I řekl jsem: Nebuduť ho připomínati, ani mluviti více ve jménu jeho. Ale jest v srdci mém jako oheň hořící, zavřený v kostech mých, jehož snažuje se zdržeti, však nemohu,

²⁵ A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.

² Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podle umění.

¹⁹ A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu.