Bible verses about "tamar" | BKR

¹ Tito jsou synové Izraelovi: Ruben, Simeon, Léví, Juda, Izachar a Zabulon, ² Dan, Jozef, Beniamin, Neftalím, Gád a Asser. ³ Synové Judovi: Her, Onan a Séla. Ti tři narodili se jemu z dcery Suovy Kananejské. Ale Her, prvorozený Judův, byl zlý před očima Hospodinovýma, protož zabil ho. ⁴ Támar pak nevěsta jeho porodila mu Fáresa a Záru. Všech synů Judových pět. ⁵ Synové Fáresovi: Ezron a Hamul. ⁶ Synové pak Záre: Zamri, Etan, Héman, Kalkol a Dára, všech těch pět. ⁷ A synové Zamri: Charmi, vnuk Achar, kterýž zkormoutil Izraele, zhřešiv při věci proklaté. ⁸ Synové pak Etanovi: Azariáš. ⁹ Synové pak Ezronovi, kteříž se mu zrodili: Jerachmeel, Ram a Chelubai. ¹⁰ Ram pak zplodil Aminadaba, a Aminadab zplodil Názona, kníže synů Juda. ¹¹ Názon pak zplodil Salmona, a Salmon zplodil Bóza. ¹² A Bóz zplodil Obéda, a Obéd zplodil Izai. ¹³ Izai pak zplodil prvorozeného svého Eliaba, a Abinadaba druhého, a Sammu třetího, ¹⁴ Natanaele čtvrtého, Raddaia pátého, ¹⁵ Ozema šestého, Davida sedmého, ¹⁶ A sestry jejich: Sarvii a Abigail. Synové pak Sarvie byli: Abizai, Joáb, Azael, tři. ¹⁷ Abigail pak porodila Amazu, otec pak Amazův byl Jeter Izmaelitský. ¹⁸ Kálef pak syn Ezronův zplodil s Azubou manželkou a s Jeriotou syny. Jehož tito synové byli: Jeser, Sobab a Ardon. ¹⁹ Když pak umřela Azuba, pojal sobě Kálef Efratu, kteráž mu porodila Hura. ²⁰ A Hur zplodil Uri, a Uri zplodil Bezeleele. ²¹ Potom všel Ezron k dceři Machira otce Galádova, kterouž on pojal, když byl v šedesáti letech. I porodila jemu Seguba. ²² Segub pak zplodil Jaira, kterýž měl třimecítma měst v zemi Galád. ²³ Nebo vzal Gessurejským a Assyrským vsi Jairovy, i Kanat s městečky jeho, šedesáte měst.To všecko pobrali synové Machirovi, otce Galádova. ²⁴ Též i po smrti Ezronově, když již pojal byl Kálef Efratu, manželka Ezronova Abia porodila jemu také Ashura, otce Tekoa. ²⁵ Byli pak synové Jerachmeele prvorozeného Ezronova: Prvorozený Ram, po něm Buna a Oren, a Ozem s Achia. ²⁶ Měl také manželku druhou Jerachmeel, jménem Atara. Ta jest matka Onamova. ²⁷ Byli pak synové Ramovi prvorozeného Jerachmeele: Maaz a Jamin a Eker. ²⁸ Též synové Onamovi byli: Sammai a Jáda. A synové Sammai: Nádab a Abisur. ²⁹ Jméno pak manželky Abisurovy Abichail; ktéráž porodila jemu Achbana a Molida. ³⁰ A synové Nádabovi: Seled a Appaim. Ale umřel Seled bez dětí. ³¹ Synové pak Appaimovi: Jesi; a synové Jesi: Sesan; a dcera Sesanova: Achlai. ³² Synové pak Jády, bratra Sammaiova: Jeter a Jonatan. Ale umřel Jeter bez dětí. ³³ Synové pak Jonatanovi: Felet a Záza. Ti byli synové Jerachmeelovi. ³⁴ Neměl pak Sesan synů, ale dceru. A měl Sesan služebníka Egyptského jménem Jarchu. ³⁵ Protož dal Sesan dceru svou Jarchovi služebníku svému za manželku, kteráž porodila mu Attaie. ³⁶ Attai pak zplodil Nátana, a Nátan zplodil Zabada. ³⁷ Zabad pak zplodil Eflale, a Eflal zplodil Obéda. ³⁸ Obéd pak zplodil Jéhu, a Jéhu zplodil Azariáše. ³⁹ Azariáš pak zplodil Cheleza, a Chelez zplodil Elasu. ⁴⁰ Elasa pak zplodil Sismaie, a Sismai zplodil Salluma. ⁴¹ Sallum pak zplodil Jekamiáše, a Jekamiáš zplodil Elisama. ⁴² Synové pak Kálefa, bratra Jerachmeelova: Mésa prvorozený jeho. On byl otec Zifejských i synů Marese, otce Hebronova. ⁴³ Synové pak Hebronovi: Chóre a Tapuach, a Rekem a Sema. ⁴⁴ Sema pak zplodil Rachama otce Jorkeamova, a Rekem zplodil Sammaie. ⁴⁵ Syn pak Sammai byl Maon; kterýžto Maon byl otec Betsurských. ⁴⁶ Efa také, ženina Kálefova, porodila Chárana a Mozu a Gazeza. A Cháran zplodil Gazeza. ⁴⁷ Synové pak Johedai: Regem, Jotam, Gesan, Felet, Efa a Saaf. ⁴⁸ S ženinou Maachou Kálef zplodil Sebera a Tirchana. ⁴⁹ Porodila pak Saafa otce Madmanejských, Sévu otce Makbenejských a otce Gibejských. Též dcera Kálefova Axa. ⁵⁰ Ti byli synové Kálefovi, syna Hur prvorozeného Efraty: Sobal otec Kariatjeharimských, ⁵¹ Salma otec Betlémských, Charef otec čeledi Betgaderských. ⁵² Měl pak syny Sobal otec Kariatjeharimských: Haroe otce obyvatelů dílu Menuchotských. ⁵³ A čeledi Kariatjeharimských, Jeterských, Putských, Sumatských a Misraiských. Z těch pošli Zaratští a Estaolští. ⁵⁴ Synové Salmy: Betlémští, Netofatští, Atarotští z čeledi Joábovy, a Zarští, kteříž užívali dílu Menuchotských, ⁵⁵ A čeledi písařů obývajících v Jábezu, Tiratských, Simatských, Suchatských. Ti jsou Cinejští příchozí z Amata, otce čeledi Rechabovy.

¹ I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův. ² A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti. ³ Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý. ⁴ I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji. ⁵ Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její. ⁶ A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její. ⁷ Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku. ⁸ I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji. ⁹ Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni. ¹⁰ Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.) ¹¹ Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má. ¹² Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této. ¹³ Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě. ¹⁴ Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní. ¹⁵ Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč. ¹⁶ Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti. ¹⁷ Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní. ¹⁸ (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní. ¹⁹ Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním. ²⁰ I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého. ²¹ A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně. ²² Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho. ²³ I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských. ²⁴ Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým. ²⁵ I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu. ²⁶ Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel? ²⁷ A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské. ²⁸ Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile. ²⁹ I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli. ³⁰ V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo. ³¹ Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha. ³² Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho. ³³ Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel. ³⁴ Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami. ³⁵ I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo. ³⁶ A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým. ³⁷ Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny. ³⁸ Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta. ³⁹ Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.