Bible verses about "smile" | BKR

³⁰ To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

¹⁶ Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém. Pozdravujíť vás církve Kristovy.

⁹ Zdaliž jsem nepřikázal tobě, řka: Posilni se a zmužile se měj, neboj se, ani lekej, nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj, kamž se koli obrátíš.

¹ Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. ² Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho. ³ Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho. ⁴ Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy. ⁵ Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil. ⁶ Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho. ⁷ Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc. ⁸ Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho. ⁹ Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země. ¹⁰ Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě. ¹¹ Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest. ¹² Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní, ¹³ Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.

¹¹ A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné ať jest na hlavě jejich; radosti a veselé ať dojdou, zámutek pak a úpění ať utekou.

⁷ S dobrou myslí sloužíce, jakožto Pánu, a ne lidem,

¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. ² Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. ³ Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. ⁴ Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. ⁵ Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. ⁶ Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. ⁷ Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? ⁸ Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. ⁹ Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: ¹⁰ I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. ¹¹ Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. ¹² Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. ¹³ Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. ¹⁴ Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. ¹⁵ Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. ¹⁶ Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. ¹⁷ Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! ¹⁸ Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. ¹⁹ Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, ²⁰ Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. ²¹ Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? ²² Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. ²³ Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. ²⁴ A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

²⁵ Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou, a buď milostiv tobě.

²⁷ Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:

²⁵ Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

¹³⁵ Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

¹³ Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

⁵ Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.

²² Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

¹³ Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá. ¹⁴ Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.