Bible verses about "quarreling" | BKR

²⁰ Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

³ Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

¹⁶ Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen.

⁷ Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.

⁵ V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

¹ Synáčkové moji, totoť vám píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. ² A onť jest obět slitování za hříchy naše, a netoliko za naše, ale i za hříchy všeho světa. ³ A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázání jeho ostříháme. ⁴ Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázání jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není. ⁵ Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm. ⁶ Kdo praví, že v něm zůstává, máť, jakž on chodil, i tento tak choditi. ⁷ Bratří, ne nějaké nové přikázání vám píši, ale přikázání staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázání staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku. ⁸ A zase přikázání nové píši vám, kteréžto jest pravé i v něm i v vás. Nebo tma pomíjí, a světlo to pravé již svítí. ⁹ Kdo praví, že jest v světle, a bratra svého nenávidí, v temnostiť jest až posavad. ¹⁰ Kdož miluje bratra svého, v světle zůstává, a pohoršení v něm není. ¹¹ Ale kdož nenávidí bratra svého, v temnosti jest, a v temnosti chodí, a neví, kam jde; nebo temnost oslepila oči jeho. ¹² Píši vám, synáčkové, žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho. ¹³ Píši vám, otcové, že jste poznali toho, kterýž jest od počátku. Píši vám, mládenci, že jste zvítězili nad zlým. ¹⁴ Píši vám, dítky, že jste poznali Otce. Psal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, kterýž jest od počátku. Psal jsem vám, mládenci, že silní jste, a slovo Boží v vás zůstává, a že jste zvítězili nad zlým. ¹⁵ Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, není lásky Otcovy v něm. ¹⁶ Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa. ¹⁷ A svět hyne i žádost jeho, ale kdož činí vůli Boží, ten trvá na věky. ¹⁸ Dítky, poslední hodina jest, a jakož jste slýchaly, že antikrist přijíti má, i nyníť antikristové jsou mnozí. Odkudž známe, že poslední hodina jest. ¹⁹ Z násť jsou vyšli, ale nebyli z nás. Nebo byť byli z nás, byliť by zůstali s námi, ale vyšli z nás, aby zjeveni byli, že nejsou všickni z nás. ²⁰ Vy pak máte pomazání od Svatého, a znáte všecko. ²¹ Nepsal jsem vám proto, že byste neznali pravdy, ale že ji znáte, a že všeliká lež není z pravdy. ²² A kdo jest lhář, nežli ten, kdož zapírá, že Ježíš není Kristus? Tenť jest antikrist; kdoť zapírá Otce, zapíráť i Syna. ²³ Každý kdož zapírá Syna, nemáť ani Otce. ²⁴ A protož zůstaniž v vás to, což jste slýchali od počátku. Zůstane-liť v vás to, co jste slýchali od počátku, i vy také v Synu i v Otci zůstanete. ²⁵ A toť jest to zaslíbení, kteréž nám zaslíbil, totiž ten život věčný. ²⁶ Tyto věci psal jsem vám o těch, kteříž vás svodí. ²⁷ Ale pomazání to, kteréž jste vzali od něho, v vás zůstává, a aniž potřebujete, aby kdo učil vás, ale jakž pomazání to učí vás o všech věcech, a pravéť jest a neoklamavatelné, a jakž naučilo vás, tak v něm zůstávejte. ²⁸ A nyní, synáčkové, zůstávejtež v něm, abychom, když by se ukázal, smělé doufání měli, a nebyli zahanbeni od něho v čas příchodu jeho. ²⁹ Poněvadž víte, že on spravedlivý jest, znejtež také, že každý, kdož činí spravedlnost, z něho jest narozen.

¹⁰ Jeden každý jakž vzal od Boha dar, tak vespolek tím sobě přisluhujte, jako dobří šafáři rozličné milosti Boží.

² Žádáte, a nemáte; závidíte sobě, a dychtíte po tom, což sobě zalibujete, a nemůžete dosáhnouti; bojujete a válčíte, avšak toho, oč usilujete, nemáte, protože neprosíte.

²¹ Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

¹⁴ Tyto věci připomínej, s osvědčováním před obličejem Páně, a ať se o slova nevadí, nebo to k ničemu není užitečné, ale jest ku podvrácení posluchačů.

¹⁴ Tyto věci připomínej, s osvědčováním před obličejem Páně, a ať se o slova nevadí, nebo to k ničemu není užitečné, ale jest ku podvrácení posluchačů. ¹⁵ Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka, za nějž by se nebylo proč styděti, a kterýž by právě slovo pravdy rozděloval. ¹⁶ Bezbožných pak těch křiků daremních varuj se, neboť velmi rozmnožují bezbožnost, ¹⁷ A řeč jejich jako rak rozjídá se. Z nichžto jest Hymeneus a Filétus,

¹⁹ Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.

¹⁴ Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.

¹⁸ Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

¹⁷ Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

³³ Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

¹ Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi? Zdali ne odtud, totiž z libostí vašich, kteréž rytěřují v údech vašich?

¹⁷ A protož kdo umí dobře činiti, a nečiní, hřích má.

¹ Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách. ² Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu. ³ Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej. ⁴ Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej. ⁵ Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď. ⁶ Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu. ⁷ Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá. ⁸ Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme. ⁹ Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval. ¹⁰ Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou. ¹¹ Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. ¹² A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu. ¹³ Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru. ¹⁴ Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest. ¹⁵ Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. ¹⁶ Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše. ¹⁷ Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. ¹⁸ Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný. ¹⁹ Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek. ²⁰ Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením. ²¹ Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá. ²² Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje. ²³ Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.

²³ Bláznivých pak a nevzdělavatelných otázek varuj se, věda, že plodí sváry.

³ Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

⁹ Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky o věci zákonní zastavuj; nebť jsou neužitečné a marné. ¹⁰ Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz, ¹¹ Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.