Bible verses about "helpmate" | BKR

¹ A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich. ² A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. ³ I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. ⁴ Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe), ⁵ I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi. ⁶ A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země. ⁷ I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. ⁸ Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil. ⁹ A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. ¹⁰ (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky. ¹¹ Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato. ¹² A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin. ¹³ Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus. ¹⁴ A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates). ¹⁵ Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. ¹⁶ I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; ¹⁷ Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. ¹⁸ Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla. ¹⁹ (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla. ²⁰ I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.) ²¹ Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. ²² A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi. ²³ I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest. ²⁴ Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo. ²⁵ Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se.

²⁴ Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo.

²⁸ Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.

² Ale musíť biskup býti bez úhony, jedné manželky muž, bedlivý, středmý, vážný, k hostem přívětivý, způsobný k učení.

⁷ Též podobně i muži spolu s nimi bydlíce podle umění, jakožto mdlejšímu osudí ženskému udělujíce cti, jakožto i spoludědičkám života milosti, aby modlitby vaše neměly překážky.

²⁷ I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.

¹⁰ Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její. ¹¹ Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku. ¹² Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého. ¹³ Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma. ¹⁴ Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj. ¹⁵ Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým. ¹⁶ Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici. ¹⁷ Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá. ¹⁸ Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její. ¹⁹ Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno. ²⁰ Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému. ²¹ Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní. ²² Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její. ²³ Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země. ²⁴ Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci. ²⁵ Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní. ²⁶ Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím. ²⁷ Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí. ²⁸ Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji, ²⁹ Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky. ³⁰ Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude. ³¹ Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.

¹⁸ Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla.