BKR(i)
1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.
2 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.
3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.
4 Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.
5 Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?
6 Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
7 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.
8 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.
9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.
10 Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.
11 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.
12 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.
13 My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.
80 1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi.
2 Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.
3 Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.
4 Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
5 Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?
6 Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.
7 Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.
8 Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.
9 Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.
10 Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.
11 Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.
12 Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.
13 I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?
14 Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.
15 Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,
16 Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.
17 Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.
18 Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,
19 A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. [ (Psalms 80:20) Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. ]
81 1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.
2 Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.
3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.
4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.
5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.
6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.
7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.
8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.
9 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,
10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.
11 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.
12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,
13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.
14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,
15 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.
16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]
82 1 Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:
2 Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah.
3 Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.
4 Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.
5 Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.
6 Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
7 A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.
8 Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.
83 1 Píseň a žalm Azafův.
2 Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.
3 Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.
4 Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,
5 Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.
6 Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,
7 Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,
8 Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.
9 Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.
10 Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,
11 Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.
12 Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.
13 Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.
14 Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.
15 Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,
16 Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.
17 Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.
18 Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ]
84 1 Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm.
2 Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!
3 Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému.
4 Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj.
5 Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah.
6 Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,
7 Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází.
8 Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu.
9 Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah.
10 Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.
11 Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.
12 Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. [ (Psalms 84:13) Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. ]
85 1 Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.
2 Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.
3 Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.
4 Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.
5 Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.
6 Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?
7 Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?
8 Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.
9 Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.
10 Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.
11 Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.
12 Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.
13 Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]
86 1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.
2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.
3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.
4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.
5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.
6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.
7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.
8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.
9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.
10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.
11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.
12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,
13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.
14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.
15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,
16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.
17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.
87 1 Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých.
2 Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy.
3 Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah.
4 Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil.
5 An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej.
6 Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah.
7 Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého.
88 1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]
89 1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.
2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]
90 1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
91 1 Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
2 Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
3 Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
4 Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
5 Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
6 Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
7 Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
8 Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
9 Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
10 Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
11 Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
12 Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
13 Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
14 Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
15 Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
16 Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.
92 1 Žalm a píseň, ke dni sobotnímu.
2 Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,
3 Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,
4 Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.
5 Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.
6 Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.
7 Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,
8 Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.
9 Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.
10 Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.
11 Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.
12 I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.
13 Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.
14 Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.
15 Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, [ (Psalms 92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. ]
93 1 Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.
2 Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.
3 Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.
4 Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.
5 Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.
94 1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.
95 1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.
2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.
3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,
4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.
5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.
6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.
7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,
8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,
9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.
10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.
11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.
96 1 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země.
2 Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho.
3 Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho.
4 Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy.
5 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.
6 Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho.
7 Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc.
8 Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho.
9 Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země.
10 Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě.
11 Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest.
12 Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní,
13 Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své.
97 1 Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství.
2 Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho.
3 Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho.
4 Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se.
5 Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země.
6 Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové.
7 Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové.
8 To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine.
9 Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy.
10 Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje.
11 Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce.
12 Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho.
98 1 Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho.
2 V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou.
3 Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho.
4 Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte.
5 Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte.
6 Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem.
7 Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.
8 Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte,
9 Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti.
99 1 Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země.
2 Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi.
3 Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest.
4 Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš.
5 Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest.
6 Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal.
7 V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal.
8 Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich.
9 Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš.
100 1 Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země.
2 Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním.
3 Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho.
4 Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho.
5 Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho.
101 1 Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.
2 Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém.
3 Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.
4 Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.
5 Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.
6 Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.
7 Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.
8 Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.
102 1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
103 1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2 Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3 Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4 Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5 Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6 Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7 Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8 Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9 Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10 Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11 Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12 A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13 Jakož se slitovává otec nad dítkami,tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
14 Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15 Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16 Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17 Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18 Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19 Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20 Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21 Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22 Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.
104 1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
105 1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.
106 1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.
107 1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
108 1 Píseň a žalm Davidův.
2 Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
3 Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
4 Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
5 Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
6 Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
8 Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
11 Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
13 Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ]
109 1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
110 1 Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.
2 Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých.
3 Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude.
4 Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
5 Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále.
6 Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.
7 Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.
111 1 Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění;
2 Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;
3 Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky.
4 Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin.
5 Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou.
6 Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů.
7 Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.
8 Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti.
9 Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho.
10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.
112 1 Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.
2 Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.
3 Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.
4 Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.
5 Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.
6 Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.
7 Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.
8 Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.
9 Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.
10 Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.
113 1 Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo.
2 Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky.
3 Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo.
4 Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho.
5 Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí?
6 Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi.
7 Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,
8 Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého.
9 Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah.
114 1 Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,
2 Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.
3 To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.
4 Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.
5 Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?
6 Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?
7 Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,
8 Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.
115 1 Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.
2 Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?
3 Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.
4 Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
5 Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
6 Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.
7 Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.
8 Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.
9 Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.
10 Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
11 Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
12 Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.
13 Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.
14 Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.
15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
16 Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.
17 Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,
18 Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.
116 1 Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
2 Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
3 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.
4 I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
5 Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
6 Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
7 Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
8 Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
9 Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
10 Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
11 Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
12 Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
13 Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
14 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
15 Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
16 Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
17 Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
18 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
19 V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.
117 1 Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.
2 Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.
118 1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.
2 Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.
3 Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.
4 Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.
5 V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.
6 Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?
7 Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.
8 Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.
9 Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.
10 Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
11 Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
12 Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
13 Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.
14 Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.
15 Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,
16 Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.
17 Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.
18 Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.
19 Otevřetež mi brány spravedlnosti,a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.
20 Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.
21 Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.
22 Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.
23 Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.
24 Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.
25 Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.
26 Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.
27 Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.
28 Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.
29 Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
119 1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.
167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.
175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.
120 1 Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.
2 Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
3 Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
4 Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?
5 Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.
6 Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.
7 Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.
121 1 Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.
2 Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.
3 Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.
4 Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.
5 Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
6 Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.
7 Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
8 Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.
122 1 Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,
2 A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.
3 Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.
4 Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.
5 Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.
6 Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.
7 Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.
8 Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.
9 Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.
123 1 Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.
2 Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.
3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.
4 Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.
124 1 Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,
2 Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:
3 Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;
4 Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;
5 Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.
6 Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.
7 Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.
8 Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.
125 1 Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.
2 Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.
3 Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.
4 Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.
5 Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.
126 1 Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.
2 Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.
3 Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.
4 Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.
5 Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.
6 Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.
127 1 Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.
2 Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.
3 Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.
4 Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.
5 Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.
128 1 Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho.
2 Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.
3 Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého.
4 Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina.
5 Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého;
6 A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem.
129 1 Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,
2 Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.
3 Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.
4 Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.
5 Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.
6 Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.
7 Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.
8 Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.
130 1 Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine.
2 Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých.
3 Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí?
4 Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.
5 Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho.
6 Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.
7 Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení.
8 Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho.
131 1 Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží.
2 Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má.
3 Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky.
132 1 Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
2 Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
3 Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
4 Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
5 Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
6 Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
7 Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
8 Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
9 Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
11 Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
12 Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
13 Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
14 Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
16 A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
17 Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
18 Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.
133 1 Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají!
2 Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho.
3 A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky.
134 1 Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci.
2 Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce:
3 Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.
135 1 Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi,
2 Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho.
3 Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest.
4 Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní.
5 Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy.
6 Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech.
7 Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
8 Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada.
9 Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho.
10 Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné,
11 Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská.
12 A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému.
13 Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv.
15 Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských,
16 Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí.
17 Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich.
18 Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají.
19 Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu.
20 Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu.
21 Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah.
136 1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho.
2 Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
3 Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
4 Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
5 Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
6 Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
7 Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
8 Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
9 Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
10 Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
11 A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
12 V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
13 Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
14 A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
15 A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
16 Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
17 Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
18 A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
19 Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
20 Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
21 A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
22 V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
23 Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
24 A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
25 Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
26 Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho.
137 1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.
2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.
3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:
4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?
5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.
6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.
7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.
8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.
9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.
138 1 Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati.
2 Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své.
3 Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou.
4 Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých.
5 A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova,
6 A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná.
7 Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá.
8 Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš.
139 1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
140 1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.
2 Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
3 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
4 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
5 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
6 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
7 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
8 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
9 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
10 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
11 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
12 Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
13 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. [ (Psalms 140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. ]
141 1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.
3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.
4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.
5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.
6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.
7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.
8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.
9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.
10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.
142 1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.
2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.
3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.
4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.
5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.
6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.
7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]
143 1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou.
2 A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý.
3 Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli,
4 Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.
5 Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje,
6 Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah.
7 Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu.
8 Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své.
9 Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.
10 Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.
11 Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou.
12 A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj.
144 1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
145 1 Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků.
2 Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků.
3 Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti.
4 Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati.
5 O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu.
6 A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati.
7 Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce:
8 Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství.
9 Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho.
10 Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte.
11 Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví,
12 Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho.
13 Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením.
14 Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených.
15 Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný.
16 Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své.
17 Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých.
18 Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě.
19 Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim.
20 Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí.
21 Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky.
146 1 Halelujah. Chval, duše má, Hospodina.
2 Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává.
3 Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození.
4 Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.
5 Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho,
6 Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,
7 Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
8 Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé.
9 Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací.
10 Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah.
147 1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
148 1 Halelujah. Chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech.
2 Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho.
3 Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy.
4 Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto.
5 Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou.
6 A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly.
7 Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti,
8 Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho,
9 I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové,
10 Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé,
11 Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země,
12 Mládenci, též i panny, starci s dítkami,
13 Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe.
14 A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah.
149 1 Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých.
2 Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém.
3 Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu.
4 Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením.
5 Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých.
6 Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich,
7 K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů,
8 K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými,
9 K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah.
150 1 Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho.
2 Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho.
3 Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru.
4 Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany.
5 Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné.
6 Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.