Psalms 28:1-119:176 Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu.

BKR⁽ⁱ⁾ ¹ Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu. ² Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé. ³ Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich. ⁴ Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich. ⁵ Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati. ⁶ Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých. ⁷ Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu. ⁸ Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest. ⁹ Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky. ²⁹ ¹ Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu. ² Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti. ³ Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými. ⁴ Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností. ⁵ Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské. ⁶ A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec. ⁷ Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně. ⁸ Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes. ⁹ Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje. ¹⁰ Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky. ¹¹ Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji. ³⁰ ¹ Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. ² Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou. ³ Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne. ⁴ Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu. ⁵ Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho. ⁶ Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování. ⁷ I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky. ⁸ Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen. ⁹ I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka: ¹⁰ Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou? ¹¹ Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník. ¹² I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. [ (Psalms 30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. ] ³¹ ¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. ² V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. ³ Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. ⁴ Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. ⁵ Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. ⁶ V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. ⁷ Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. ⁸ Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. ⁹ Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. ¹⁰ Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. ¹¹ Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. ¹² U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. ¹³ Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. ¹⁴ Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. ¹⁵ Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. ¹⁶ V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. ¹⁷ Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. ¹⁸ Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. ¹⁹ Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. ²⁰ Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. ²¹ Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. ²² Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. ²³ Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. ²⁴ Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ] ³² ¹ Žalm Davidův vyučující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest. ² Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není. ³ Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne. ⁴ Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Sélah. ⁵ Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah. ⁶ Za to se tobě bude modliti každý svatý, v času příhodném k nalezení tebe; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou. ⁷ Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. Sélah. ⁸ Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě. ⁹ Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili. ¹⁰ Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí. ¹¹ Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého. ³³ ¹ Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení. ² Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu. ³ Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně. ⁴ Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé. ⁵ Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země. ⁶ Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich. ⁷ Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti. ⁸ Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského. ⁹ Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se. ¹⁰ Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská. ¹¹ Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu. ¹² Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví. ¹³ Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské, ¹⁴ Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země. ¹⁵ Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich. ¹⁶ Nebývá král zachován skrze mnohý zástup, ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou. ¹⁷ Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje. ¹⁸ Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho, ¹⁹ Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu. ²⁰ Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše. ²¹ V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme. ²² Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě. ³⁴ ¹ Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. ² Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých. ³ V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti. ⁴ Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme. ⁵ Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne. ⁶ Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou: ⁷ Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej. ⁸ Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich. ⁹ Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. ¹⁰ Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí. ¹¹ Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém. ¹² Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu. ¹³ Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí? ¹⁴ Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti. ¹⁵ Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej. ¹⁶ Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich: ¹⁷ Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich. ¹⁸ Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje. ¹⁹ Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá. ²⁰ Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje. ²¹ Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána. ²² Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. [ (Psalms 34:23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. ] ³⁵ ¹ Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. ² Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. ³ Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. ⁴ Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. ⁵ Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. ⁶ Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. ⁷ Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. ⁸ Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. ⁹ Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. ¹⁰ A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? ¹¹ Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. ¹² Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, ¹³ Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. ¹⁴ Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. ¹⁵ Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. ¹⁶ S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. ¹⁷ Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. ¹⁸ I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. ¹⁹ Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. ²⁰ Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. ²¹ Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. ²² Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. ²³ Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. ²⁴ Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. ²⁵ Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. ²⁶ Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. ²⁷ Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. ²⁸ I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou. ³⁶ ¹ Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. ² Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho. ³ Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení. ⁴ Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil. ⁵ Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje. ⁶ Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků. ⁷ Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine. ⁸ Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají. ⁹ Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je. ¹⁰ Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme. ¹¹ Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem. ¹² Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. [ (Psalms 36:13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati. ] ³⁷ ¹ Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost. ² Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou. ³ Doufej v Hospodina, a ⁴ Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého. ⁵ Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví. ⁶ A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne. ⁷ Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil. ⁸ Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl. ⁹ Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou. ¹⁰ Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není. ¹¹ Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje. ¹² Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými, ¹³ Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho. ¹⁴ Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování; ¹⁵ Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána. ¹⁶ Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých. ¹⁷ Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin. ¹⁸ Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane. ¹⁹ Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou; ²⁰ Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí. ²¹ Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává. ²² Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni. ²³ Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje. ²⁴ Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho. ²⁵ Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba. ²⁶ Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání. ²⁷ Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky. ²⁸ Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno. ²⁹ Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou. ³⁰ Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud. ³¹ Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho. ³² Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti; ³³ Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl. ³⁴ Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš. ³⁵ Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. ³⁶ Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen. ³⁷ Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené, ³⁸ Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati. ³⁹ Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení. ⁴⁰ Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho. ³⁸ ¹ Žalm Davidův k připomínání. ² Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. ³ Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. ⁴ Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. ⁵ Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. ⁶ Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. ⁷ Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. ⁸ Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. ⁹ Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. ¹⁰ Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. ¹¹ Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. ¹² Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. ¹³ Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. ¹⁴ Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; ¹⁵ Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. ¹⁶ Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. ¹⁷ Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, ¹⁸ Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. ¹⁹ A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. ²⁰ Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. ²¹ A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. ²² Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ] ³⁹ ¹ Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. ² Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou. ³ Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest. ⁴ Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka: ⁵ Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám. ⁶ Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah. ⁷ Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře. ⁸ Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe. ⁹ A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne. ¹⁰ Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to. ¹¹ Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem. ¹² Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah. ¹³ Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ] ⁴⁰ ¹ Přednímu zpěváku, Davidův žalm. ² Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. ³ A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. ⁴ A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. ⁵ Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. ⁶ Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. ⁷ Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. ⁸ Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně. ⁹ Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. ¹⁰ Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. ¹¹ Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. ¹² Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. ¹³ Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. ¹⁴ Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé. ¹⁵ Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. ¹⁶ Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá. ¹⁷ Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. [ (Psalms 40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. ] ⁴¹ ¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. ² Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin. ³ Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. ⁴ Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění. ⁵ Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil. ⁶ Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho? ⁷ A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji. ⁸ Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce: ⁹ Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase. ¹⁰ Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně. ¹¹ Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim; ¹² Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj. ¹³ Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. [ (Psalms 41:14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen. ] ⁴² ¹ Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. ² Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. ³ Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? ⁴ Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? ⁵ Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. ⁶ Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. ⁷ Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. ⁸ Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. ⁹ Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. ¹⁰ Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? ¹¹ Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? [ (Psalms 42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ] ⁴³ ¹ Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne. ² Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi? ³ Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých, ⁴ Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj. ⁵ Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. ⁴⁴ ¹ Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. ² Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. ³ Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. ⁴ Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. ⁵ Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. ⁶ V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. ⁷ Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. ⁸ Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. ⁹ A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. ¹⁰ Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. ¹¹ Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. ¹² Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. ¹³ Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. ¹⁴ Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. ¹⁵ Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. ¹⁶ Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, ¹⁷ A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. ¹⁸ Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. ¹⁹ Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, ²⁰ Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. ²¹ Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, ²² Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. ²³ Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. ²⁴ Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. ²⁵ I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? ²⁶ Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ] ⁴⁵ ¹ Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. ² Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře. ³ Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky. ⁴ Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou. ⁵ A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí. ⁶ Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských. ⁷ Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější. ⁸ Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé. ⁹ Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují. ¹⁰ Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě. ¹¹ Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého. ¹² I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním. ¹³ Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové. ¹⁴ Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její. ¹⁵ V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě. ¹⁶ Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský. ¹⁷ Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi. [ (Psalms 45:18) V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků. ] ⁴⁶ ¹ Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. ² Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová. ³ A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře. ⁴ Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah. ⁵ Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího. ⁶ Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře. ⁷ Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země. ⁸ Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah. ⁹ Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi. ¹⁰ Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm, ¹¹ Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. [ (Psalms 46:12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah. ] ⁴⁷ ¹ Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. ² Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním. ³ Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi. ⁴ Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše. ⁵ Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah. ⁶ Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby. ⁷ Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte. ⁸ Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně. ⁹ Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém. [ (Psalms 47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest. ] ⁴⁸ ¹ Píseň žalmu synů Chóre. ² Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své. ³ Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého. ⁴ Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem. ⁵ Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli, ⁶ Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali. ⁷ Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící. ⁸ Větrem východním rozrážíš lodí Tarské. ⁹ Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky. ¹⁰ Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého. ¹¹ Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti. ¹² Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích. ¹³ Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho. ¹⁴ Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu, [ (Psalms 48:15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti. ] ⁴⁹ ¹ Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. ² Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. ³ Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. ⁴ Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. ⁵ Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. ⁶ I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? ⁷ Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. ⁸ Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, ⁹ (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), ¹⁰ Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. ¹¹ Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. ¹² Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. ¹³ Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. ¹⁴ Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. ¹⁵ Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. ¹⁶ Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. ¹⁷ Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. ¹⁸ Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. ¹⁹ Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: ²⁰ A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ] ⁵⁰ ¹ Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. ² Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. ³ Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. ⁴ Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: ⁵ Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. ⁶ I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah. ⁷ Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. ⁸ Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. ⁹ Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. ¹⁰ Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. ¹¹ Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. ¹² Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. ¹³ Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? ¹⁴ Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; ¹⁵ A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. ¹⁶ Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, ¹⁷ Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. ¹⁸ Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. ¹⁹ Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. ²⁰ Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. ²¹ To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. ²² Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. ²³ Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží. ⁵¹ ¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův, ² Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. ³ Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. ⁴ Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. ⁵ Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. ⁶ Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. ⁷ Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. ⁸ Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. ⁹ Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. ¹⁰ Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. ¹¹ Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. ¹² Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. ¹³ Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. ¹⁴ Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. ¹⁵ I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. ¹⁶ Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. ¹⁷ Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. ¹⁸ Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. ¹⁹ Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ] ⁵² ¹ Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. ² Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. ³ Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne. ⁴ Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí. ⁵ Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah. ⁶ Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný. ⁷ I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah. ⁸ Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati: ⁹ Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své. [ (Psalms 52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků. ] [ (Psalms 52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých. ] ⁵³ ¹ Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. ² Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré. ³ Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. ⁴ Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. ⁵ Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají. ⁶ Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. [ (Psalms 53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. ] ⁵⁴ ¹ Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, ² Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? ³ Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou. ⁴ Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých. ⁵ Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah. ⁶ Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého. ⁷ Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane. [ (Psalms 54:8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré. ] [ (Psalms 54:9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé. ] ⁵⁵ ¹ Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. ² Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. ³ Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, ⁴ A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. ⁵ Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. ⁶ Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. ⁷ I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. ⁸ Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. ⁹ Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. ¹⁰ Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. ¹¹ Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. ¹² Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. ¹³ Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: ¹⁴ Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; ¹⁵ Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. ¹⁶ Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. ¹⁷ Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. ¹⁸ U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. ¹⁹ Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. ²⁰ Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. ²¹ Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. ²² Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. ²³ Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ] ⁵⁶ ¹ Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. ² Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. ³ Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. ⁴ Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám. ⁵ Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. ⁶ Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. ⁷ Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. ⁸ Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. ⁹ Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? ¹⁰ A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. ¹¹ Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. ¹² V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. ¹³ Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ] ⁵⁷ ¹ Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. ² Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení. ³ Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne. ⁴ Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou. ⁵ Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč. ⁶ Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ⁷ Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah. ⁸ Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu. ⁹ Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám. ¹⁰ Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy. ¹¹ Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ] ⁵⁸ ¹ Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. ² Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští? ³ Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete. ⁴ Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež. ⁵ Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své, ⁶ Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného. ⁷ Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine. ⁸ Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí, ⁹ Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce. ¹⁰ Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou. ¹¹ I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ] ⁵⁹ ¹ Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. ² Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň. ³ Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne. ⁴ Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine. ⁵ Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř. ⁶ Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah. ⁷ Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. ⁸ Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší? ⁹ Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. ¹⁰ Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký. ¹¹ Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými. ¹² Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. ¹³ Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují. ¹⁴ Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah. ¹⁵ I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. ¹⁶ Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. ¹⁷ Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ] ⁶⁰ ¹ Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, ² Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. ³ Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám. ⁴ Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje. ⁵ Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení. ⁶ Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah. ⁷ Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne. ⁸ Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím. ⁹ Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. ¹⁰ Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub. ¹¹ Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee? ¹² Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ] ⁶¹ ¹ Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. ² Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé. ³ Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne. ⁴ Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele. ⁵ Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah. ⁶ Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého. ⁷ Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu, ⁸ Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ] ⁶² ¹ Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. ² Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. ³ Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. ⁴ Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. ⁵ Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. ⁶ Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. ⁷ Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. ⁸ V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. ⁹ Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. ¹⁰ Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. ¹¹ Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. ¹² Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ] ⁶³ ¹ Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. ² Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, ³ Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, ⁴ (Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji, ⁵ A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. ⁶ Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. ⁷ Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. ⁸ Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. ⁹ Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. ¹⁰ Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země. ¹¹ Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ] ⁶⁴ ¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův. ² Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého. ³ Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost, ⁴ Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou. ⁵ Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí. ⁶ Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří? ⁷ Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest. ⁸ Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou. ⁹ A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl. ¹⁰ I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ] ⁶⁵ ¹ Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. ² Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. ³ Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. ⁴ Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. ⁵ Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. ⁶ Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, ⁷ Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán, ⁸ Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, ⁹ Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. ¹⁰ Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. ¹¹ Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. ¹² Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; ¹³ Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. [ (Psalms 65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. ] ⁶⁶ ¹ Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země. ² Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. ³ Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji. ⁴ Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah. ⁵ Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských. ⁶ Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm. ⁷ Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah. ⁸ Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho. ⁹ Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše. ¹⁰ Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. ¹¹ Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, ¹² Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení. ¹³ A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své, ¹⁴ Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení. ¹⁵ Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah. ¹⁶ Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé. ¹⁷ Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. ¹⁸ Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. ¹⁹ Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. ²⁰ Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal. ⁶⁷ ¹ Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. ² Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah, ³ Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé. ⁴ I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. ⁵ Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah. ⁶ I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. ⁷ Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš; [ (Psalms 67:8) Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země. ] ⁶⁸ ¹ Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. ² Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. ³ Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. ⁴ Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. ⁵ Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. ⁶ Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. ⁷ Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. ⁸ Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, ⁹ Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. ¹⁰ Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. ¹¹ Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. ¹² Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: ¹³ Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. ¹⁴ Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. ¹⁵ Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. ¹⁶ Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. ¹⁷ Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati,jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. ¹⁸ Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. ¹⁹ Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. ²⁰ Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah. ²¹ Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. ²² Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. ²³ Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. ²⁴ A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. ²⁵ Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. ²⁶ Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. ²⁷ V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. ²⁸ Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. ²⁹ Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, ³⁰ Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. ³¹ Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. ³² Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. ³³ Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, ³⁴ Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. ³⁵ Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. [ (Psalms 68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. ] ⁶⁹ ¹ Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. ² Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. ³ Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. ⁴ Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. ⁵ Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. ⁶ Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. ⁷ Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. ⁸ Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. ⁹ Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, ¹⁰ Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. ¹¹ Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. ¹² Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. ¹³ Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. ¹⁴ Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. ¹⁵ Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, ¹⁶ Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. ¹⁷ Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. ¹⁸ A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. ¹⁹ Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. ²⁰ Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. ²¹ Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. ²² Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. ²³ Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. ²⁴ Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. ²⁵ Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. ²⁶ Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. ²⁷ Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. ²⁸ Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. ²⁹ Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. ³⁰ Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. ³¹ I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. ³² A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. ³³ To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. ³⁴ Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. ³⁵ Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. ³⁶ Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ] ⁷⁰ ¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. ² Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš. ³ Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém. ⁴ Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá. ⁵ Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. [ (Psalms 70:6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine. ] ⁷¹ ¹ V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. ² Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. ³ Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. ⁴ Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. ⁵ Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. ⁶ Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. ⁷ Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. ⁸ Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. ⁹ Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. ¹⁰ Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, ¹¹ Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. ¹² Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. ¹³ Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. ¹⁴ Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. ¹⁵ Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. ¹⁶ Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. ¹⁷ Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. ¹⁸ Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. ¹⁹ Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? ²⁰ Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. ²¹ Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. ²² I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. ²³ Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. ²⁴ Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali. ⁷² ¹ Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu, ² Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. ³ Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti. ⁴ Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře. ⁵ Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu. ⁶ Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi: ⁷ Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává. ⁸ Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země. ⁹ Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou. ¹⁰ Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou. ¹¹ Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou. ¹² Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka. ¹³ Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí. ¹⁴ Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho. ¹⁵ Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou. ¹⁶ Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země. ¹⁷ Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti. ¹⁸ Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci, ¹⁹ A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen. ²⁰ Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai. ⁷³ ¹ Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. ² Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, ³ Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. ⁴ Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. ⁵ V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. ⁶ Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. ⁷ Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, ⁸ Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. ⁹ Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. ¹⁰ A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, ¹¹ Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? ¹² Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. ¹³ Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. ¹⁴ Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. ¹⁵ Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. ¹⁶ Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. ¹⁷ Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. ¹⁸ Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. ¹⁹ Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, ²⁰ Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. ²¹ Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, ²² Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. ²³ A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. ²⁴ Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. ²⁵ Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. ²⁶ Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. ²⁷ Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. ²⁸ Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ⁷⁴ ¹ Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? ² Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. ³ Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! ⁴ Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. ⁵ Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. ⁶ A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. ⁷ Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. ⁸ Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. ⁹ Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. ¹⁰ I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? ¹¹ Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? ¹² Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. ¹³ Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. ¹⁴ Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. ¹⁵ Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. ¹⁶ Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. ¹⁷ Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. ¹⁸ Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. ¹⁹ Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. ²⁰ Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. ²¹ Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. ²² Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. ²³ Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně. ⁷⁵ ¹ Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. ² Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji. ³ Když přijde čas uložený, já právě souditi budu. ⁴ Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah. ⁵ Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů. ⁶ Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně. ⁷ Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení; ⁸ Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje. ⁹ Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země. ¹⁰ Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu. [ (Psalms 75:11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou. ] ⁷⁶ ¹ Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. ² Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho. ³ V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu. ⁴ Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah. ⁵ Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže. ⁶ V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých. ⁷ Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli. ⁸ Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém? ⁹ Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne, ¹⁰ Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah. ¹¹ Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš. ¹² Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému. [ (Psalms 76:13) Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským. ] ⁷⁷ ¹ Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. ² Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. ³ V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. ⁴ Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. ⁵ Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. ⁶ I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. ⁷ Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: ⁸ Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? ⁹ Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? ¹⁰ Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. ¹¹ I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. ¹² Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. ¹³ A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. ¹⁴ Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? ¹⁵ Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. ¹⁶ Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. ¹⁷ Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. ¹⁸ Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. ¹⁹ Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. ²⁰ Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ] ⁷⁸ ¹ Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. ² Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. ³ Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, ⁴ Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. ⁵ Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, ⁶ Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, ⁷ Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, ⁸ Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. ⁹ Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili, ¹⁰ Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. ¹¹ Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. ¹² Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. ¹³ Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. ¹⁴ Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. ¹⁵ Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. ¹⁶ Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. ¹⁷ A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. ¹⁸ A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. ¹⁹ A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? ²⁰ Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? ²¹ A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, ²² Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, ²³ Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, ²⁴ A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. ²⁵ Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. ²⁶ Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. ²⁷ I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. ²⁸ Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. ²⁹ I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. ³⁰ Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, ³¹ A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. ³² S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. ³³ A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. ³⁴ Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, ³⁵ Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: ³⁶ (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. ³⁷ A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), ³⁸ On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. ³⁹ Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. ⁴⁰ Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. ⁴¹ Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. ⁴² Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, ⁴³ Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, ⁴⁴ Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. ⁴⁵ Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. ⁴⁶ A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. ⁴⁷ Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. ⁴⁸ Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. ⁴⁹ Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. ⁵⁰ Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. ⁵¹ A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. ⁵² Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. ⁵³ Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, ⁵⁴ Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. ⁵⁵ Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. ⁵⁶ Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. ⁵⁷ Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. ⁵⁸ Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. ⁵⁹ Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, ⁶⁰ Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, ⁶¹ Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. ⁶² Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. ⁶³ Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. ⁶⁴ Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly. ⁶⁵ Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. ⁶⁶ A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. ⁶⁷ Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, ⁶⁸ Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. ⁶⁹ A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. ⁷⁰ A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. ⁷¹ Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. ⁷² Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je. ⁷⁹ ¹ Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. ² Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. ³ Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. ⁴ Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. ⁵ Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? ⁶ Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. ⁷ Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. ⁸ Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. ⁹ Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. ¹⁰ Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. ¹¹ Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. ¹² A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. ¹³ My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou. ⁸⁰ ¹ Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. ² Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se. ³ Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu. ⁴ Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. ⁵ Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého? ⁶ Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou. ⁷ Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili. ⁸ Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. ⁹ Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej. ¹⁰ Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil. ¹¹ Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové. ¹² Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své. ¹³ I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl? ¹⁴ Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji. ¹⁵ Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento, ¹⁶ Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě. ¹⁷ Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne. ¹⁸ Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě, ¹⁹ A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. [ (Psalms 80:20) Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. ] ⁸¹ ¹ Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. ² Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. ³ Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. ⁴ Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. ⁵ Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. ⁶ Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. ⁷ Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. ⁸ V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah. ⁹ Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, ¹⁰ A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. ¹¹ Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. ¹² Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, ¹³ A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. ¹⁴ Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, ¹⁵ Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. ¹⁶ A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ] ⁸² ¹ Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí: ² Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah. ³ Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. ⁴ Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho. ⁵ Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují. ⁶ Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; ⁷ A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete. ⁸ Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy. ⁸³ ¹ Píseň a žalm Azafův. ² Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný. ³ Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy. ⁴ Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš, ⁵ Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova. ⁶ Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali, ⁷ Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, ⁸ Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. ⁹ Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah. ¹⁰ Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, ¹¹ Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země. ¹² Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. ¹³ Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží. ¹⁴ Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. ¹⁵ Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, ¹⁶ Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. ¹⁷ Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. ¹⁸ Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ] ⁸⁴ ¹ Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. ² Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů! ³ Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému. ⁴ Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj. ⁵ Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah. ⁶ Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich, ⁷ Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází. ⁸ Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu. ⁹ Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah. ¹⁰ Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého. ¹¹ Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. ¹² Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. [ (Psalms 84:13) Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. ] ⁸⁵ ¹ Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. ² Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba. ³ Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah. ⁴ Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. ⁵ Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. ⁶ Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? ⁷ Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? ⁸ Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. ⁹ Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. ¹⁰ Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. ¹¹ Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. ¹² Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. ¹³ Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ] ⁸⁶ ¹ Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný. ² Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího. ³ Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám. ⁴ Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji. ⁵ Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají. ⁶ Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých. ⁷ V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš. ⁸ Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji. ⁹ Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé. ¹⁰ Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám. ¹¹ Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého. ¹² I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky, ¹³ Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. ¹⁴ Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují. ¹⁵ Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný, ¹⁶ Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své. ¹⁷ Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil. ⁸⁷ ¹ Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých. ² Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy. ³ Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah. ⁴ Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil. ⁵ An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej. ⁶ Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah. ⁷ Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého. ⁸⁸ ¹ Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. ² Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. ³ Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. ⁴ Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. ⁵ Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. ⁶ Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. ⁷ Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. ⁸ Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. ⁹ Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. ¹⁰ Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. ¹¹ Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah. ¹² I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? ¹³ Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? ¹⁴ Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. ¹⁵ Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? ¹⁶ Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. ¹⁷ Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. ¹⁸ Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ] ⁸⁹ ¹ Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. ² O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. ³ Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: ⁴ Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, ⁵ Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. ⁶ Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. ⁷ Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? ⁸ Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. ⁹ Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. ¹⁰ Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. ¹¹ Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. ¹² Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. ¹³ Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. ¹⁴ Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. ¹⁵ Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. ¹⁶ Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. ¹⁷ Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. ¹⁸ Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. ¹⁹ Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. ²⁰ Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. ²¹ Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. ²² A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. ²³ Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. ²⁴ Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. ²⁵ Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. ²⁶ A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. ²⁷ On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. ²⁸ Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. ²⁹ Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. ³⁰ Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. ³¹ Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, ³² Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: ³³ Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, ³⁴ Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. ³⁵ Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. ³⁶ Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, ³⁷ Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, ³⁸ Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. ³⁹ Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. ⁴⁰ Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. ⁴¹ Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. ⁴² Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. ⁴³ Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. ⁴⁴ Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. ⁴⁵ Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. ⁴⁶ Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. ⁴⁷ Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? ⁴⁸ Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? ⁴⁹ Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. ⁵⁰ Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. ⁵¹ Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, ⁵² Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ] ⁹⁰ ¹ Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. ² Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. ³ Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. ⁴ Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. ⁵ Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. ⁶ Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. ⁷ Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni. ⁸ Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. ⁹ Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. ¹⁰ Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. ¹¹ Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? ¹² Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. ¹³ Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. ¹⁴ Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. ¹⁵ Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. ¹⁶ Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. ¹⁷ Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď. ⁹¹ ¹ Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. ² Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. ³ Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního. ⁴ Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. ⁵ Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. ⁶ Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. ⁷ Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží. ⁸ Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš. ⁹ Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil, ¹⁰ Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. ¹¹ Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. ¹² Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. ¹³ Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka. ¹⁴ Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. ¹⁵ Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej. ¹⁶ Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své. ⁹² ¹ Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. ² Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší, ³ Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci, ⁴ Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou. ⁵ Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu. ⁶ Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá. ⁷ Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu, ⁸ Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky. ⁹ Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin. ¹⁰ Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti. ¹¹ Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým. ¹² I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším. ¹³ Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se. ¹⁴ Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou. ¹⁵ Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, [ (Psalms 92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. ] ⁹³ ¹ Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul. ² Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi. ³ Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých. ⁴ Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin. ⁵ Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky. ⁹⁴ ¹ Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. ² Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. ³ Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, ⁴ Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? ⁵ Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? ⁶ Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, ⁷ Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? ⁸ Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? ⁹ Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? ¹⁰ Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? ¹¹ Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. ¹² Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. ¹³ Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. ¹⁴ Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, ¹⁵ Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. ¹⁶ Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? ¹⁷ Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. ¹⁸ Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. ¹⁹ Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. ²⁰ Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, ²¹ Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? ²² Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. ²³ Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš. ⁹⁵ ¹ Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. ² Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu. ³ Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy, ⁴ V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou. ⁵ Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly. ⁶ Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším. ⁷ Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, ⁸ Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti, ⁹ Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé. ¹⁰ Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých. ¹¹ Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. ⁹⁶ ¹ Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. ² Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho. ³ Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho. ⁴ Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy. ⁵ Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil. ⁶ Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho. ⁷ Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc. ⁸ Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho. ⁹ Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země. ¹⁰ Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě. ¹¹ Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest. ¹² Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní, ¹³ Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své. ⁹⁷ ¹ Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství. ² Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho. ³ Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho. ⁴ Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se. ⁵ Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země. ⁶ Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové. ⁷ Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové. ⁸ To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine. ⁹ Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy. ¹⁰ Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje. ¹¹ Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce. ¹² Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho. ⁹⁸ ¹ Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho. ² V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou. ³ Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho. ⁴ Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte. ⁵ Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte. ⁶ Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem. ⁷ Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí. ⁸ Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte, ⁹ Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti. ⁹⁹ ¹ Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země. ² Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi. ³ Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest. ⁴ Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš. ⁵ Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest. ⁶ Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal. ⁷ V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal. ⁸ Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich. ⁹ Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš. ¹⁰⁰ ¹ Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země. ² Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním. ³ Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho. ⁴ Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho. ⁵ Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho. ¹⁰¹ ¹ Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati. ² Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém. ³ Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne. ⁴ Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati. ⁵ Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti. ⁶ Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude. ⁷ Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne. ⁸ Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost. ¹⁰² ¹ Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. ² Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. ³ Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. ⁴ Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. ⁵ Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. ⁶ Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. ⁷ Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. ⁸ Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. ⁹ Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. ¹⁰ Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, ¹¹ Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. ¹² Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. ¹³ Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. ¹⁴ Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. ¹⁵ Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, ¹⁶ Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, ¹⁷ Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, ¹⁸ Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. ¹⁹ Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, ²⁰ Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, ²¹ Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, ²² Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, ²³ Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. ²⁴ Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, ²⁵ Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, ²⁶ I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. ²⁷ Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. ²⁸ Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ] ¹⁰³ ¹ Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. ² Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho, ³ Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé, ⁴ Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním, ⁵ Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá. ⁶ Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným. ⁷ Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své. ⁸ Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství. ⁹ Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti. ¹⁰ Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám. ¹¹ Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí. ¹² A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. ¹³ Jakož se slitovává otec nad dítkami,tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí. ¹⁴ Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme. ¹⁵ Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete. ¹⁶ Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho. ¹⁷ Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů, ¹⁸ Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili. ¹⁹ Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje. ²⁰ Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho. ²¹ Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho. ²² Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu. ¹⁰⁴ ¹ Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. ² Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. ³ Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. ⁴ Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. ⁵ Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. ⁶ Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. ⁷ K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, ⁸ (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. ⁹ Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. ¹⁰ Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, ¹¹ A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. ¹² Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. ¹³ Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. ¹⁴ Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, ¹⁵ A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. ¹⁶ Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. ¹⁷ Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. ¹⁸ Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. ¹⁹ Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. ²⁰ Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: ²¹ Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. ²² Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. ²³ Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. ²⁴ Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. ²⁵ V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. ²⁶ Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. ²⁷ Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. ²⁸ Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. ²⁹ Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. ³⁰ Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. ³¹ Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. ³² On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. ³³ Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. ³⁴ Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. ³⁵ Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ¹⁰⁵ ¹ Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. ² Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. ³ Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. ⁴ Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. ⁵ Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, ⁶ Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. ⁷ Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. ⁸ Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, ⁹ Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. ¹⁰ Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, ¹¹ Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, ¹² Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. ¹³ Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. ¹⁴ Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: ¹⁵ Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. ¹⁶ Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, ¹⁷ Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. ¹⁸ Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, ¹⁹ Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. ²⁰ Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. ²¹ Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, ²² Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. ²³ Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. ²⁴ Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. ²⁵ Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. ²⁶ I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. ²⁷ Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. ²⁸ Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. ²⁹ Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. ³⁰ Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. ³¹ Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. ³² Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, ³³ Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. ³⁴ Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. ³⁵ I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. ³⁶ Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. ³⁷ Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. ³⁸ Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. ³⁹ Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. ⁴⁰ K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. ⁴¹ Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. ⁴² Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. ⁴³ Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. ⁴⁴ A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, ⁴⁵ Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah. ¹⁰⁶ ¹ Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. ² Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? ³ Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. ⁴ Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, ⁵ Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. ⁶ Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. ⁷ Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. ⁸ A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. ⁹ Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. ¹⁰ A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. ¹¹ V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. ¹² A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, ¹³ Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; ¹⁴ Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. ¹⁵ I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. ¹⁶ Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, ¹⁷ Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. ¹⁸ A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. ¹⁹ Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. ²⁰ A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, ²¹ Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. ²² A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. ²³ Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. ²⁴ Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. ²⁵ A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. ²⁶ A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, ²⁷ A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. ²⁸ Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. ²⁹ A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, ³⁰ Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. ³¹ Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. ³² Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. ³³ Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. ³⁴ K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, ³⁵ Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, ³⁶ A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. ³⁷ Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. ³⁸ A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. ³⁹ I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. ⁴⁰ Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. ⁴¹ A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, ⁴² A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. ⁴³ Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. ⁴⁴ A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. ⁴⁵ Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, ⁴⁶ Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. ⁴⁷ Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. ⁴⁸ Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah. ¹⁰⁷ ¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. ² Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, ³ A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. ⁴ Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. ⁵ Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. ⁶ Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, ⁷ A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. ⁸ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, ⁹ Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. ¹⁰ Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, ¹¹ Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. ¹² Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. ¹³ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. ¹⁴ Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. ¹⁵ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, ¹⁶ Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. ¹⁷ Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. ¹⁸ Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. ¹⁹ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. ²⁰ Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. ²¹ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, ²² A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. ²³ Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, ²⁴ Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. ²⁵ Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. ²⁶ Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. ²⁷ Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. ²⁸ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. ²⁹ Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. ³⁰ I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. ³¹ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. ³² Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. ³³ Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, ³⁴ Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. ³⁵ Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. ³⁶ I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. ³⁷ Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. ³⁸ Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. ³⁹ A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, ⁴⁰ Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. ⁴¹ Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. ⁴² Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. ⁴³ Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu? ¹⁰⁸ ¹ Píseň a žalm Davidův. ² Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má. ³ Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám. ⁴ Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy. ⁵ Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. ⁶ Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ⁷ Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne. ⁸ Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím. ⁹ Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. ¹⁰ Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu. ¹¹ Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země? ¹² Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi? ¹³ Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ] ¹⁰⁹ ¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. ² Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. ³ A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. ⁴ Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. ⁵ Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. ⁶ Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. ⁷ Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. ⁸ Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. ⁹ Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. ¹⁰ Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. ¹¹ Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. ¹² Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. ¹³ Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. ¹⁴ Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. ¹⁵ Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, ¹⁶ Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. ¹⁷ Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. ¹⁸ A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. ¹⁹ Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. ²⁰ Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. ²¹ Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. ²² Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. ²³ Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. ²⁴ Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. ²⁵ Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. ²⁶ Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, ²⁷ Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. ²⁸ Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. ²⁹ Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. ³⁰ Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, ³¹ Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho. ¹¹⁰ ¹ Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. ² Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých. ³ Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude. ⁴ Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. ⁵ Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. ⁶ Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami. ⁷ Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy. ¹¹¹ ¹ Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění; ² Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají; ³ Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky. ⁴ Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin. ⁵ Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou. ⁶ Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů. ⁷ Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho. ⁸ Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti. ⁹ Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho. ¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky. ¹¹² ¹ Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost. ² Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. ³ Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky. ⁴ Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý. ⁵ Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem. ⁶ Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý. ⁷ Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina. ⁸ Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích. ⁹ Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě. ¹⁰ Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne. ¹¹³ ¹ Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. ² Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. ³ Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo. ⁴ Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho. ⁵ Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? ⁶ Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. ⁷ Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého, ⁸ Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého. ⁹ Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah. ¹¹⁴ ¹ Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího, ² Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho. ³ To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil. ⁴ Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata. ⁵ Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil? ⁶ Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata? ⁷ Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova, ⁸ Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod. ¹¹⁵ ¹ Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou. ² Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich? ³ Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí. ⁴ Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. ⁵ Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí. ⁶ Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí. ⁷ Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým. ⁸ Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají. ⁹ Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest. ¹⁰ Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. ¹¹ Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. ¹² Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu. ¹³ Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým. ¹⁴ Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše. ¹⁵ Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi. ¹⁶ Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. ¹⁷ Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení, ¹⁸ Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah. ¹¹⁶ ¹ Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. ² Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. ³ Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. ⁴ I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou. ⁵ Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý. ⁶ Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi. ⁷ Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj. ⁸ Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí. ⁹ Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých. ¹⁰ Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. ¹¹ Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář. ¹² Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná? ¹³ Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu. ¹⁴ Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho. ¹⁵ Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho. ¹⁶ Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé. ¹⁷ Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu. ¹⁸ Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho, ¹⁹ V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah. ¹¹⁷ ¹ Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé. ² Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah. ¹¹⁸ ¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho. ² Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho. ³ Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho. ⁴ Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho. ⁵ V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin. ⁶ Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk? ⁷ Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti. ⁸ Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. ⁹ Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech. ¹⁰ Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹¹ Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹² Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹³ Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi. ¹⁴ Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel. ¹⁵ Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly, ¹⁶ Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly. ¹⁷ Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy. ¹⁸ Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal. ¹⁹ Otevřetež mi brány spravedlnosti,a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina. ²⁰ Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí. ²¹ Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel. ²² Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. ²³ Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. ²⁴ Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. ²⁵ Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch. ²⁶ Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova. ²⁷ Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře. ²⁸ Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu. ²⁹ Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. ¹¹⁹ ¹ Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. ² Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. ³ Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. ⁴ Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. ⁵ Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. ⁶ Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. ⁷ Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. ⁸ Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. ⁹ Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. ¹⁰ Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. ¹¹ V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. ¹² Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. ¹³ Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. ¹⁴ Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. ¹⁵ O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. ¹⁶ V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. ¹⁷ Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. ¹⁸ Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. ¹⁹ Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. ²⁰ Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. ²¹ Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. ²² Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. ²³ Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. ²⁴ Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. ²⁵ Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. ²⁶ Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. ²⁷ Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. ²⁸ Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. ²⁹ Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. ³⁰ Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. ³¹ Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. ³² Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. ³³ He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. ³⁴ Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. ³⁵ Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. ³⁶ Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. ³⁷ Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. ³⁸ Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. ³⁹ Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. ⁴⁰ Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. ⁴¹ Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, ⁴² Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. ⁴³ A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. ⁴⁴ I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, ⁴⁵ A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. ⁴⁶ Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. ⁴⁷ Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. ⁴⁸ Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. ⁴⁹ Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. ⁵⁰ Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. ⁵¹ Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. ⁵² Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. ⁵³ Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. ⁵⁴ Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. ⁵⁵ Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. ⁵⁶ Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. ⁵⁷ Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. ⁵⁸ Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. ⁵⁹ Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. ⁶⁰ Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. ⁶¹ Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. ⁶² O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. ⁶³ Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. ⁶⁴ Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. ⁶⁵ Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. ⁶⁶ Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. ⁶⁷ Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. ⁶⁸ Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. ⁶⁹ Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. ⁷⁰ Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. ⁷¹ K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. ⁷² Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. ⁷³ Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, ⁷⁴ Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. ⁷⁵ Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. ⁷⁶ Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. ⁷⁷ Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. ⁷⁸ Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. ⁷⁹ Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. ⁸⁰ Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. ⁸¹ Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. ⁸² Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? ⁸³ Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. ⁸⁴ Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? ⁸⁵ Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. ⁸⁶ Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. ⁸⁷ Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. ⁸⁸ Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. ⁸⁹ Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. ⁹⁰ Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. ⁹¹ Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. ⁹² Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. ⁹³ Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. ⁹⁴ Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. ⁹⁵ Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. ⁹⁶ Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. ⁹⁷ Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. ⁹⁸ Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. ⁹⁹ Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. ¹⁰⁰ I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. ¹⁰¹ Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. ¹⁰² Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. ¹⁰³ Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. ¹⁰⁴ Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. ¹⁰⁵ Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. ¹⁰⁶ Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. ¹⁰⁷ Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. ¹⁰⁸ Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. ¹⁰⁹ Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. ¹¹⁰ Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. ¹¹¹ Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. ¹¹² Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. ¹¹³ Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. ¹¹⁴ Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. ¹¹⁵ Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. ¹¹⁶ Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. ¹¹⁷ Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. ¹¹⁸ Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. ¹¹⁹ Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. ¹²⁰ Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. ¹²¹ Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. ¹²² Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. ¹²³ Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. ¹²⁴ Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. ¹²⁵ Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. ¹²⁶ Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. ¹²⁷ Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. ¹²⁸ A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. ¹²⁹ Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. ¹³⁰ Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. ¹³¹ Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. ¹³² Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. ¹³³ Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. ¹³⁴ Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. ¹³⁵ Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. ¹³⁶ Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. ¹³⁷ Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. ¹³⁸ Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. ¹³⁹ Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. ¹⁴⁰ Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. ¹⁴¹ Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. ¹⁴² Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. ¹⁴³ Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. ¹⁴⁴ Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. ¹⁴⁵ Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. ¹⁴⁶ K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. ¹⁴⁷ Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. ¹⁴⁸ Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. ¹⁴⁹ Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. ¹⁵⁰ Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. ¹⁵¹ Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. ¹⁵² Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. ¹⁵³ Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. ¹⁵⁴ Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. ¹⁵⁵ Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. ¹⁵⁶ Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. ¹⁵⁷ Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. ¹⁵⁸ Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. ¹⁵⁹ Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. ¹⁶⁰ Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. ¹⁶¹ Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. ¹⁶² Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. ¹⁶³ Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. ¹⁶⁴ Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. ¹⁶⁵ Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. ¹⁶⁶ Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. ¹⁶⁷ Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. ¹⁶⁸ Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. ¹⁶⁹ Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. ¹⁷⁰ Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. ¹⁷¹ I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. ¹⁷² Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. ¹⁷³ Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. ¹⁷⁴ Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. ¹⁷⁵ Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. ¹⁷⁶ Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.