Psalms 134:1-150:6

BKR(i) 1 Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci. 2 Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce: 3 Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi. 135 1 Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi, 2 Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. 3 Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest. 4 Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní. 5 Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy. 6 Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech. 7 Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. 8 Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada. 9 Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho. 10 Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné, 11 Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská. 12 A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému. 13 Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu. 14 Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv. 15 Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských, 16 Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. 17 Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich. 18 Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají. 19 Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu. 20 Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. 21 Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah. 136 1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho. 2 Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 3 Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 4 Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 5 Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 6 Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 7 Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 8 Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 9 Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 10 Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 11 A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 12 V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 13 Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 14 A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 15 A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 16 Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 17 Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 18 A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 19 Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 20 Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 21 A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 22 V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 23 Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 24 A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 25 Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho. 26 Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho. 137 1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion. 2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. 3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: 4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? 5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. 6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení. 7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm. 8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila. 9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude. 138 1 Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati. 2 Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své. 3 Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou. 4 Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých. 5 A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova, 6 A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná. 7 Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá. 8 Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš. 139 1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. 140 1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův. 2 Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne, 3 Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. 4 Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. 5 Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. 6 Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah. 7 Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. 8 Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje, 9 Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah. 10 Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. 11 Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. 12 Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. 13 Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. [ (Psalms 140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. ] 141 1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. 2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. 3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. 4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. 5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich. 6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. 7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. 8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. 9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. 10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. 142 1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. 2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. 3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. 4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. 5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. 6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. 7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ] 143 1 Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou. 2 A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. 3 Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli, 4 Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé. 5 Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje, 6 Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah. 7 Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu. 8 Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své. 9 Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám. 10 Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. 11 Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou. 12 A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj. 144 1 Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. 2 Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. 3 Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? 4 Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. 5 Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. 6 Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. 7 Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. 8 Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. 9 Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, 10 Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. 11 Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. 12 Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. 13 Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. 14 Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. 15 Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest. 145 1 Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků. 2 Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků. 3 Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti. 4 Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. 5 O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu. 6 A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati. 7 Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce: 8 Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství. 9 Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. 10 Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte. 11 Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví, 12 Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho. 13 Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením. 14 Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených. 15 Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. 16 Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své. 17 Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých. 18 Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě. 19 Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim. 20 Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí. 21 Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky. 146 1 Halelujah. Chval, duše má, Hospodina. 2 Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. 3 Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. 4 Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. 5 Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, 6 Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, 7 Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. 8 Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. 9 Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací. 10 Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah. 147 1 Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála. 2 Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje, 3 Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich, 4 Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává. 5 Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu. 6 Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi. 7 Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře, 8 Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách. 9 Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu. 10 Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného. 11 Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho. 12 Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione. 13 Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe. 14 On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě. 15 On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho. 16 Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá. 17 Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí? 18 Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody. 19 Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi. 20 Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah. 148 1 Halelujah. Chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. 2 Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho. 3 Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy. 4 Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto. 5 Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou. 6 A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly. 7 Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti, 8 Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho, 9 I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové, 10 Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé, 11 Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země, 12 Mládenci, též i panny, starci s dítkami, 13 Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe. 14 A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah. 149 1 Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých. 2 Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém. 3 Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu. 4 Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením. 5 Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých. 6 Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich, 7 K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů, 8 K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými, 9 K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah. 150 1 Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. 2 Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. 3 Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. 4 Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany. 5 Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné. 6 Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.