Psalms 110:1-150:6 Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.

BKR⁽ⁱ⁾ ¹ Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. ² Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých. ³ Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude. ⁴ Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. ⁵ Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. ⁶ Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami. ⁷ Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy. ¹¹¹ ¹ Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění; ² Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají; ³ Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky. ⁴ Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin. ⁵ Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou. ⁶ Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů. ⁷ Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho. ⁸ Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti. ⁹ Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho. ¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky. ¹¹² ¹ Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost. ² Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. ³ Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky. ⁴ Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý. ⁵ Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem. ⁶ Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý. ⁷ Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina. ⁸ Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích. ⁹ Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě. ¹⁰ Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne. ¹¹³ ¹ Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. ² Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. ³ Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo. ⁴ Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho. ⁵ Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? ⁶ Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. ⁷ Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého, ⁸ Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého. ⁹ Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah. ¹¹⁴ ¹ Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího, ² Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho. ³ To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil. ⁴ Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata. ⁵ Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil? ⁶ Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata? ⁷ Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova, ⁸ Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod. ¹¹⁵ ¹ Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou. ² Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich? ³ Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí. ⁴ Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. ⁵ Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí. ⁶ Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí. ⁷ Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým. ⁸ Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají. ⁹ Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest. ¹⁰ Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. ¹¹ Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. ¹² Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu. ¹³ Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým. ¹⁴ Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše. ¹⁵ Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi. ¹⁶ Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. ¹⁷ Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení, ¹⁸ Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah. ¹¹⁶ ¹ Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. ² Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. ³ Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. ⁴ I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou. ⁵ Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý. ⁶ Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi. ⁷ Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj. ⁸ Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí. ⁹ Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých. ¹⁰ Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. ¹¹ Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář. ¹² Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná? ¹³ Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu. ¹⁴ Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho. ¹⁵ Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho. ¹⁶ Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé. ¹⁷ Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu. ¹⁸ Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho, ¹⁹ V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah. ¹¹⁷ ¹ Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé. ² Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah. ¹¹⁸ ¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho. ² Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho. ³ Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho. ⁴ Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho. ⁵ V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin. ⁶ Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk? ⁷ Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti. ⁸ Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. ⁹ Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech. ¹⁰ Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹¹ Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹² Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹³ Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi. ¹⁴ Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel. ¹⁵ Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly, ¹⁶ Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly. ¹⁷ Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy. ¹⁸ Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal. ¹⁹ Otevřetež mi brány spravedlnosti,a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina. ²⁰ Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí. ²¹ Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel. ²² Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. ²³ Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. ²⁴ Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. ²⁵ Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch. ²⁶ Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova. ²⁷ Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře. ²⁸ Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu. ²⁹ Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. ¹¹⁹ ¹ Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. ² Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. ³ Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. ⁴ Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. ⁵ Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. ⁶ Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. ⁷ Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. ⁸ Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. ⁹ Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. ¹⁰ Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. ¹¹ V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. ¹² Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. ¹³ Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. ¹⁴ Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. ¹⁵ O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. ¹⁶ V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. ¹⁷ Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. ¹⁸ Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. ¹⁹ Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. ²⁰ Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. ²¹ Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. ²² Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. ²³ Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. ²⁴ Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. ²⁵ Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. ²⁶ Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. ²⁷ Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. ²⁸ Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. ²⁹ Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. ³⁰ Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. ³¹ Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. ³² Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. ³³ He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. ³⁴ Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. ³⁵ Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. ³⁶ Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. ³⁷ Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. ³⁸ Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. ³⁹ Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. ⁴⁰ Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. ⁴¹ Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, ⁴² Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. ⁴³ A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. ⁴⁴ I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, ⁴⁵ A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. ⁴⁶ Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. ⁴⁷ Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. ⁴⁸ Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. ⁴⁹ Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. ⁵⁰ Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. ⁵¹ Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. ⁵² Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. ⁵³ Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. ⁵⁴ Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. ⁵⁵ Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. ⁵⁶ Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. ⁵⁷ Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. ⁵⁸ Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. ⁵⁹ Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. ⁶⁰ Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. ⁶¹ Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. ⁶² O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. ⁶³ Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. ⁶⁴ Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. ⁶⁵ Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. ⁶⁶ Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. ⁶⁷ Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. ⁶⁸ Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. ⁶⁹ Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. ⁷⁰ Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. ⁷¹ K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. ⁷² Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. ⁷³ Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, ⁷⁴ Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. ⁷⁵ Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. ⁷⁶ Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. ⁷⁷ Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. ⁷⁸ Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. ⁷⁹ Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. ⁸⁰ Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. ⁸¹ Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. ⁸² Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? ⁸³ Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. ⁸⁴ Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? ⁸⁵ Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. ⁸⁶ Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. ⁸⁷ Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. ⁸⁸ Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. ⁸⁹ Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. ⁹⁰ Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. ⁹¹ Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. ⁹² Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. ⁹³ Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. ⁹⁴ Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. ⁹⁵ Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. ⁹⁶ Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. ⁹⁷ Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. ⁹⁸ Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. ⁹⁹ Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. ¹⁰⁰ I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. ¹⁰¹ Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. ¹⁰² Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. ¹⁰³ Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. ¹⁰⁴ Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. ¹⁰⁵ Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. ¹⁰⁶ Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. ¹⁰⁷ Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. ¹⁰⁸ Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. ¹⁰⁹ Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. ¹¹⁰ Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. ¹¹¹ Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. ¹¹² Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. ¹¹³ Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. ¹¹⁴ Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. ¹¹⁵ Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. ¹¹⁶ Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. ¹¹⁷ Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. ¹¹⁸ Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. ¹¹⁹ Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. ¹²⁰ Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. ¹²¹ Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. ¹²² Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. ¹²³ Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. ¹²⁴ Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. ¹²⁵ Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. ¹²⁶ Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. ¹²⁷ Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. ¹²⁸ A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. ¹²⁹ Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. ¹³⁰ Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. ¹³¹ Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. ¹³² Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. ¹³³ Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. ¹³⁴ Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. ¹³⁵ Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. ¹³⁶ Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. ¹³⁷ Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. ¹³⁸ Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. ¹³⁹ Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. ¹⁴⁰ Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. ¹⁴¹ Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. ¹⁴² Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. ¹⁴³ Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. ¹⁴⁴ Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. ¹⁴⁵ Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. ¹⁴⁶ K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. ¹⁴⁷ Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. ¹⁴⁸ Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. ¹⁴⁹ Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. ¹⁵⁰ Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. ¹⁵¹ Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. ¹⁵² Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. ¹⁵³ Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. ¹⁵⁴ Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. ¹⁵⁵ Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. ¹⁵⁶ Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. ¹⁵⁷ Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. ¹⁵⁸ Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. ¹⁵⁹ Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. ¹⁶⁰ Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. ¹⁶¹ Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. ¹⁶² Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. ¹⁶³ Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. ¹⁶⁴ Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. ¹⁶⁵ Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. ¹⁶⁶ Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. ¹⁶⁷ Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. ¹⁶⁸ Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. ¹⁶⁹ Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. ¹⁷⁰ Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. ¹⁷¹ I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. ¹⁷² Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. ¹⁷³ Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. ¹⁷⁴ Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. ¹⁷⁵ Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. ¹⁷⁶ Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám. ¹²⁰ ¹ Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne. ² Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého. ³ Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý, ⁴ Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému? ⁵ Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských. ⁶ Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje. ⁷ Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji. ¹²¹ ¹ Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc. ² Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi. ³ Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj. ⁴ Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele. ⁵ Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici. ⁶ Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci. ⁷ Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé. ⁸ Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky. ¹²² ¹ Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova, ² A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme. ³ Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen. ⁴ Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo. ⁵ Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova. ⁶ Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují. ⁷ Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých. ⁸ Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě. ⁹ Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati. ¹²³ ¹ Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš. ² Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi. ³ Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni. ⁴ Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných. ¹²⁴ ¹ Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli, ² Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám: ³ Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám; ⁴ Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši; ⁵ Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté. ⁶ Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich. ⁷ Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme. ⁸ Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi. ¹²⁵ ¹ Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává. ² Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky. ³ Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých. ⁴ Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce. ⁵ Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele. ¹²⁶ ¹ Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách. ² Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin. ³ Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se. ⁴ Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. ⁵ Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou. ⁶ Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své. ¹²⁷ ¹ Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný. ² Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen. ³ Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda. ⁴ Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné. ⁵ Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách. ¹²⁸ ¹ Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho. ² Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede. ³ Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého. ⁴ Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina. ⁵ Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého; ⁶ A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem. ¹²⁹ ¹ Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli, ² Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli. ³ Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své. ⁴ Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných. ⁵ Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona. ⁶ Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá. ⁷ Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy. ⁸ Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu. ¹³⁰ ¹ Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine. ² Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých. ³ Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? ⁴ Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla. ⁵ Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho. ⁶ Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra. ⁷ Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení. ⁸ Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho. ¹³¹ ¹ Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží. ² Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má. ³ Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky. ¹³² ¹ Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, ² Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka: ³ Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, ⁴ Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, ⁵ Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. ⁶ Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. ⁷ Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. ⁸ Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. ⁹ Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. ¹⁰ Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. ¹¹ Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. ¹² Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. ¹³ Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: ¹⁴ Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. ¹⁵ Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, ¹⁶ A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. ¹⁷ Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. ¹⁸ Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho. ¹³³ ¹ Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! ² Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. ³ A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky. ¹³⁴ ¹ Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci. ² Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce: ³ Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi. ¹³⁵ ¹ Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi, ² Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. ³ Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest. ⁴ Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní. ⁵ Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy. ⁶ Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech. ⁷ Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. ⁸ Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada. ⁹ Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho. ¹⁰ Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné, ¹¹ Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská. ¹² A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému. ¹³ Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu. ¹⁴ Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv. ¹⁵ Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských, ¹⁶ Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. ¹⁷ Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich. ¹⁸ Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají. ¹⁹ Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu. ²⁰ Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. ²¹ Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah. ¹³⁶ ¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho. ² Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ³ Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ⁴ Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ⁵ Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ⁶ Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ⁷ Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ⁸ Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ⁹ Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁰ Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹¹ A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹² V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹³ Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁴ A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁵ A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁶ Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁷ Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁸ A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ¹⁹ Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²⁰ Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²¹ A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²² V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²³ Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²⁴ A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²⁵ Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho. ²⁶ Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho. ¹³⁷ ¹ Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion. ² Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. ³ A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: ⁴ Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? ⁵ Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. ⁶ Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení. ⁷ Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm. ⁸ Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila. ⁹ Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude. ¹³⁸ ¹ Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati. ² Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své. ³ Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou. ⁴ Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých. ⁵ A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova, ⁶ A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná. ⁷ Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá. ⁸ Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš. ¹³⁹ ¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. ² Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. ³ Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. ⁴ Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. ⁵ Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. ⁶ Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. ⁷ Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? ⁸ Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. ⁹ Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: ¹⁰ I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. ¹¹ Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. ¹² Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. ¹³ Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. ¹⁴ Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. ¹⁵ Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. ¹⁶ Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. ¹⁷ Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! ¹⁸ Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. ¹⁹ Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, ²⁰ Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. ²¹ Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? ²² Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. ²³ Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. ²⁴ A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ¹⁴⁰ ¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův. ² Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne, ³ Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. ⁴ Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. ⁵ Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. ⁶ Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah. ⁷ Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. ⁸ Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje, ⁹ Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah. ¹⁰ Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. ¹¹ Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. ¹² Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. ¹³ Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. [ (Psalms 140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. ] ¹⁴¹ ¹ Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. ² Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. ³ Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. ⁴ Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. ⁵ Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich. ⁶ Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. ⁷ Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. ⁸ Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. ⁹ Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. ¹⁰ Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. ¹⁴² ¹ Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. ² Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. ³ Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. ⁴ Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. ⁵ Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. ⁶ K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. ⁷ Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ] ¹⁴³ ¹ Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou. ² A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. ³ Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli, ⁴ Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé. ⁵ Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje, ⁶ Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah. ⁷ Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu. ⁸ Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své. ⁹ Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám. ¹⁰ Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. ¹¹ Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou. ¹² A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj. ¹⁴⁴ ¹ Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. ² Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. ³ Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? ⁴ Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. ⁵ Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. ⁶ Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. ⁷ Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. ⁸ Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. ⁹ Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, ¹⁰ Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. ¹¹ Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. ¹² Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. ¹³ Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. ¹⁴ Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. ¹⁵ Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest. ¹⁴⁵ ¹ Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků. ² Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků. ³ Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti. ⁴ Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. ⁵ O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu. ⁶ A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati. ⁷ Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce: ⁸ Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství. ⁹ Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. ¹⁰ Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte. ¹¹ Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví, ¹² Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho. ¹³ Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením. ¹⁴ Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených. ¹⁵ Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. ¹⁶ Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své. ¹⁷ Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých. ¹⁸ Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě. ¹⁹ Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim. ²⁰ Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí. ²¹ Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky. ¹⁴⁶ ¹ Halelujah. Chval, duše má, Hospodina. ² Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. ³ Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. ⁴ Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. ⁵ Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, ⁶ Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, ⁷ Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. ⁸ Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. ⁹ Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací. ¹⁰ Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah. ¹⁴⁷ ¹ Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála. ² Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje, ³ Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich, ⁴ Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává. ⁵ Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu. ⁶ Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi. ⁷ Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře, ⁸ Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách. ⁹ Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu. ¹⁰ Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného. ¹¹ Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho. ¹² Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione. ¹³ Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe. ¹⁴ On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě. ¹⁵ On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho. ¹⁶ Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá. ¹⁷ Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí? ¹⁸ Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody. ¹⁹ Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi. ²⁰ Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah. ¹⁴⁸ ¹ Halelujah. Chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. ² Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho. ³ Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy. ⁴ Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto. ⁵ Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou. ⁶ A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly. ⁷ Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti, ⁸ Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho, ⁹ I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové, ¹⁰ Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé, ¹¹ Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země, ¹² Mládenci, též i panny, starci s dítkami, ¹³ Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe. ¹⁴ A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah. ¹⁴⁹ ¹ Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých. ² Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém. ³ Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu. ⁴ Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením. ⁵ Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých. ⁶ Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich, ⁷ K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů, ⁸ K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými, ⁹ K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah. ¹⁵⁰ ¹ Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. ² Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. ³ Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. ⁴ Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany. ⁵ Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné. ⁶ Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah.