Psalms 104:1-119:176 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

BKR⁽ⁱ⁾ ¹ Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl. ² Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu. ³ Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém. ⁴ Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající. ⁵ Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků. ⁶ Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody. ⁷ K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, ⁸ (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. ⁹ Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země. ¹⁰ Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami, ¹¹ A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou. ¹² Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává. ¹³ Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země. ¹⁴ Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, ¹⁵ A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský. ¹⁶ Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil. ¹⁷ Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí. ¹⁸ Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků. ¹⁹ Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj. ²⁰ Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní: ²¹ Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého. ²² Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají. ²³ Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera. ²⁴ Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého. ²⁵ V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí. ²⁶ Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál. ²⁷ Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. ²⁸ Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi. ²⁹ Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí. ³⁰ Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. ³¹ Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých. ³² On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří. ³³ Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává. ³⁴ Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu. ³⁵ Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah. ¹⁰⁵ ¹ Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho. ² Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. ³ Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina. ⁴ Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně. ⁵ Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho, ⁶ Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho. ⁷ Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho. ⁸ Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení, ⁹ Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi. ¹⁰ Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou, ¹¹ Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho, ¹² Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu. ¹³ Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu. ¹⁴ Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka: ¹⁵ Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého. ¹⁶ Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal, ¹⁷ Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa. ¹⁸ Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil, ¹⁹ Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho. ²⁰ Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil. ²¹ Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého, ²² Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti. ²³ Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově. ²⁴ Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své. ²⁵ Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho. ²⁶ I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil. ²⁷ Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově. ²⁸ Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho. ²⁹ Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich. ³⁰ Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich. ³¹ Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich. ³² Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich, ³³ Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich. ³⁴ Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství. ³⁵ I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich. ³⁶ Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich. ³⁷ Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl. ³⁸ Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských. ³⁹ Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci. ⁴⁰ K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je. ⁴¹ Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka. ⁴² Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené. ⁴³ Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své. ⁴⁴ A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi, ⁴⁵ Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah. ¹⁰⁶ ¹ Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho. ² Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho? ³ Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času. ⁴ Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým, ⁵ Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým. ⁶ Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali. ⁷ Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém. ⁸ A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou. ⁹ Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti. ¹⁰ A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele. ¹¹ V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich. ¹² A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho, ¹³ Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho; ¹⁴ Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách. ¹⁵ I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich. ¹⁶ Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu, ¹⁷ Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu. ¹⁸ A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky. ¹⁹ Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině. ²⁰ A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu, ²¹ Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě. ²² A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém. ²³ Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil. ²⁴ Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho. ²⁵ A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova. ²⁶ A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti, ²⁷ A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí. ²⁸ Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch. ²⁹ A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána, ³⁰ Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta. ³¹ Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky. ³² Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně. ³³ Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými. ³⁴ K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil, ³⁵ Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, ³⁶ A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. ³⁷ Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům. ³⁸ A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami. ³⁹ I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými. ⁴⁰ Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své. ⁴¹ A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli, ⁴² A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich. ⁴³ Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou. ⁴⁴ A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich. ⁴⁵ Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých, ⁴⁶ Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi. ⁴⁷ Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé. ⁴⁸ Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah. ¹⁰⁷ ¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. ² Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali, ³ A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře. ⁴ Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce. ⁵ Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich. ⁶ Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je, ⁷ A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení. ⁸ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, ⁹ Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi. ¹⁰ Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy, ¹¹ Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli. ¹² Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka. ¹³ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje. ¹⁴ Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá. ¹⁵ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, ¹⁶ Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává. ¹⁷ Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají. ¹⁸ Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují. ¹⁹ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. ²⁰ Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu. ²¹ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými, ²² A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním. ²³ Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách, ²⁴ Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti. ²⁵ Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské. ²⁶ Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se. ²⁷ Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí. ²⁸ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje. ²⁹ Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich. ³⁰ I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému. ³¹ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými. ³² Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej. ³³ Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost, ³⁴ Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích. ³⁵ Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod. ³⁶ I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení. ³⁷ Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody. ³⁸ Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje. ³⁹ A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí, ⁴⁰ Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné. ⁴¹ Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo. ⁴² Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá. ⁴³ Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu? ¹⁰⁸ ¹ Píseň a žalm Davidův. ² Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má. ³ Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám. ⁴ Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy. ⁵ Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. ⁶ Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ⁷ Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne. ⁸ Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím. ⁹ Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. ¹⁰ Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu. ¹¹ Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země? ¹² Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi? ¹³ Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská. [ (Psalms 108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše. ] ¹⁰⁹ ¹ Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. ² Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. ³ A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. ⁴ Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. ⁵ Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. ⁶ Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. ⁷ Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. ⁸ Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. ⁹ Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. ¹⁰ Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. ¹¹ Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. ¹² Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. ¹³ Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. ¹⁴ Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. ¹⁵ Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, ¹⁶ Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. ¹⁷ Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. ¹⁸ A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. ¹⁹ Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. ²⁰ Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. ²¹ Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. ²² Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. ²³ Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. ²⁴ Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. ²⁵ Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. ²⁶ Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, ²⁷ Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. ²⁸ Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. ²⁹ Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. ³⁰ Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, ³¹ Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho. ¹¹⁰ ¹ Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých. ² Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých. ³ Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude. ⁴ Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. ⁵ Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále. ⁶ Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami. ⁷ Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy. ¹¹¹ ¹ Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění; ² Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají; ³ Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky. ⁴ Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin. ⁵ Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou. ⁶ Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů. ⁷ Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho. ⁸ Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti. ⁹ Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho. ¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky. ¹¹² ¹ Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost. ² Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde. ³ Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky. ⁴ Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý. ⁵ Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem. ⁶ Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý. ⁷ Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina. ⁸ Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích. ⁹ Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě. ¹⁰ Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne. ¹¹³ ¹ Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo. ² Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. ³ Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo. ⁴ Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho. ⁵ Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? ⁶ Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. ⁷ Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého, ⁸ Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého. ⁹ Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah. ¹¹⁴ ¹ Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího, ² Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho. ³ To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil. ⁴ Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata. ⁵ Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil? ⁶ Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata? ⁷ Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova, ⁸ Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod. ¹¹⁵ ¹ Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou. ² Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich? ³ Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí. ⁴ Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských. ⁵ Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí. ⁶ Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí. ⁷ Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým. ⁸ Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají. ⁹ Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest. ¹⁰ Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. ¹¹ Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest. ¹² Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu. ¹³ Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým. ¹⁴ Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše. ¹⁵ Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi. ¹⁶ Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským. ¹⁷ Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení, ¹⁸ Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah. ¹¹⁶ ¹ Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé. ² Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých. ³ Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne. ⁴ I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou. ⁵ Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý. ⁶ Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi. ⁷ Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj. ⁸ Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí. ⁹ Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých. ¹⁰ Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený. ¹¹ Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář. ¹² Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná? ¹³ Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu. ¹⁴ Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho. ¹⁵ Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho. ¹⁶ Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé. ¹⁷ Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu. ¹⁸ Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho, ¹⁹ V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah. ¹¹⁷ ¹ Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé. ² Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah. ¹¹⁸ ¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho. ² Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho. ³ Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho. ⁴ Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho. ⁵ V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin. ⁶ Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk? ⁷ Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti. ⁸ Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku. ⁹ Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech. ¹⁰ Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹¹ Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹² Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je. ¹³ Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi. ¹⁴ Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel. ¹⁵ Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly, ¹⁶ Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly. ¹⁷ Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy. ¹⁸ Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal. ¹⁹ Otevřetež mi brány spravedlnosti,a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina. ²⁰ Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí. ²¹ Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel. ²² Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. ²³ Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. ²⁴ Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. ²⁵ Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch. ²⁶ Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova. ²⁷ Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře. ²⁸ Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu. ²⁹ Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho. ¹¹⁹ ¹ Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. ² Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. ³ Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. ⁴ Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. ⁵ Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. ⁶ Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. ⁷ Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. ⁸ Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. ⁹ Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. ¹⁰ Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. ¹¹ V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. ¹² Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. ¹³ Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. ¹⁴ Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. ¹⁵ O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. ¹⁶ V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. ¹⁷ Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. ¹⁸ Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. ¹⁹ Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. ²⁰ Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. ²¹ Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. ²² Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. ²³ Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. ²⁴ Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. ²⁵ Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. ²⁶ Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. ²⁷ Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. ²⁸ Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. ²⁹ Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. ³⁰ Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. ³¹ Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. ³² Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. ³³ He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. ³⁴ Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. ³⁵ Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. ³⁶ Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. ³⁷ Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. ³⁸ Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. ³⁹ Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. ⁴⁰ Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. ⁴¹ Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, ⁴² Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. ⁴³ A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. ⁴⁴ I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, ⁴⁵ A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. ⁴⁶ Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. ⁴⁷ Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. ⁴⁸ Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. ⁴⁹ Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. ⁵⁰ Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. ⁵¹ Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. ⁵² Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. ⁵³ Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. ⁵⁴ Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. ⁵⁵ Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. ⁵⁶ Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. ⁵⁷ Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. ⁵⁸ Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. ⁵⁹ Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. ⁶⁰ Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. ⁶¹ Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. ⁶² O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. ⁶³ Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. ⁶⁴ Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. ⁶⁵ Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. ⁶⁶ Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. ⁶⁷ Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. ⁶⁸ Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. ⁶⁹ Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. ⁷⁰ Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. ⁷¹ K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. ⁷² Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. ⁷³ Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, ⁷⁴ Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. ⁷⁵ Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. ⁷⁶ Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. ⁷⁷ Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. ⁷⁸ Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. ⁷⁹ Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. ⁸⁰ Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. ⁸¹ Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. ⁸² Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? ⁸³ Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. ⁸⁴ Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? ⁸⁵ Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. ⁸⁶ Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. ⁸⁷ Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. ⁸⁸ Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. ⁸⁹ Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. ⁹⁰ Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. ⁹¹ Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. ⁹² Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. ⁹³ Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. ⁹⁴ Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. ⁹⁵ Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. ⁹⁶ Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. ⁹⁷ Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. ⁹⁸ Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. ⁹⁹ Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. ¹⁰⁰ I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. ¹⁰¹ Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. ¹⁰² Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. ¹⁰³ Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. ¹⁰⁴ Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. ¹⁰⁵ Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. ¹⁰⁶ Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. ¹⁰⁷ Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. ¹⁰⁸ Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. ¹⁰⁹ Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. ¹¹⁰ Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. ¹¹¹ Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. ¹¹² Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. ¹¹³ Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. ¹¹⁴ Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. ¹¹⁵ Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. ¹¹⁶ Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. ¹¹⁷ Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. ¹¹⁸ Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. ¹¹⁹ Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. ¹²⁰ Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. ¹²¹ Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. ¹²² Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili. ¹²³ Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. ¹²⁴ Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne. ¹²⁵ Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá. ¹²⁶ Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj. ¹²⁷ Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. ¹²⁸ A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. ¹²⁹ Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má. ¹³⁰ Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti. ¹³¹ Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv. ¹³² Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé. ¹³³ Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost. ¹³⁴ Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých. ¹³⁵ Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne. ¹³⁶ Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého. ¹³⁷ Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých. ¹³⁸ Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná. ¹³⁹ Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji. ¹⁴⁰ Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj. ¹⁴¹ Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. ¹⁴² Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda. ¹⁴³ Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše. ¹⁴⁴ Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. ¹⁴⁵ Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých. ¹⁴⁶ K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých. ¹⁴⁷ Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám. ¹⁴⁸ Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých. ¹⁴⁹ Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne. ¹⁵⁰ Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili. ¹⁵¹ Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda. ¹⁵² Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky. ¹⁵³ Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám. ¹⁵⁴ Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne. ¹⁵⁵ Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. ¹⁵⁶ Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne. ¹⁵⁷ Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji. ¹⁵⁸ Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali. ¹⁵⁹ Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. ¹⁶⁰ Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. ¹⁶¹ Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé. ¹⁶² Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti. ¹⁶³ Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji. ¹⁶⁴ Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých. ¹⁶⁵ Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky. ¹⁶⁶ Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám. ¹⁶⁷ Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji. ¹⁶⁸ Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou. ¹⁶⁹ Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti. ¹⁷⁰ Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne. ¹⁷¹ I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým. ¹⁷² Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost. ¹⁷³ Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá. ¹⁷⁴ Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má. ¹⁷⁵ Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc. ¹⁷⁶ Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.