Genesis 15:7-21

BKR(i) 7 (Nebo byl řekl jemu: Já jsem Hospodin, kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských, aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství. 8 I řekl: Panovníče Hospodine, po čem poznám, že ji dědičně obdržím? 9 I odpověděl jemu: Vezmi mně jalovici tříletou, a kozu tříletou, a skopce tříletého, hrdličku také a holoubátko. 10 Kterýžto vzav ty všecky věci, zroztínal je na poly, a rozložil na dvě straně, jednu polovici proti druhé; ptáků pak nezroztínal. 11 Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla, a Abram je sháněl. 12 I stalo se, když slunce zapadalo, že dřímota těžká připadla na Abrama; a aj, hrůza a tma veliká obklíčila jej). 13 Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let. 14 Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím. 15 Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji; a pohřben budeš v starosti dobré. 16 A čtvrté pokolení sem se navrátí; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských. 17 I stalo se, když zapadlo slunce, a tma bylo, a aj, ukázala se pec kouřící se, a pochodně ohnivá, kteráž šla mezi díly těmi. 18 V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, od řeky Egyptské až do řeky té veliké, řeky Eufraten: 19 Cinejské, Cenezejské, Cethmonské, 20 A Hetejské, Ferezejské, a Refaimské, 21 Amorejské, i Kananejské také, a Gergezejské a Jebuzejské.