Bible verses about "condemnation" | BKR

²² Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. [ (Psalms 34:23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. ]

²¹ Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána. ²² Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. [ (Psalms 34:23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. ]

¹⁰ Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.

²⁵ Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.

¹ Ospravedlněni tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista, ² Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této, kterouž stojíme. A chlubíme se nadějí slávy Boží. ³ A ne toliko nadějí, ale také chlubíme se souženími, vědouce, že soužení trpělivost působí, ⁴ A trpělivost zkušení, zkušení pak naději, ⁵ A nadějeť nezahanbuje. Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám. ⁶ Kristus zajisté, když jsme my ještě mdlí byli, v čas příhodný za bezbožné umřel. ⁷ Ješto sotva kdo za spravedlivého umře, ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl. ⁸ Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás. ⁹ Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho, spaseni budeme skrze něho od hněvu. ¹⁰ Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť již smíření spaseni budeme skrze život jeho. ¹¹ A ne toliko to, ale chlubíme se také i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli. ¹² A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt, a tak na všecky lidi smrt přišla, v němž všickni zhřešili. ¹³ Nebo až do Zákona hřích byl na světě, ale hřích se nepočítá, když Zákona není. ¹⁴ Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi, kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova, kterýž jest figura toho budoucího Adama. ¹⁵ Ale ne jako hřích, tak i milost. Nebo poněvadž onoho pádem jednoho mnoho jich zemřelo, mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest. ¹⁶ Avšak ne jako skrze jednoho, kterýž zhřešil, tak zase milost. Nebo vina z jednoho pádu přivedla všecky k odsouzení, ale milost z mnohých hříchů přivodí k ospravedlnění. ¹⁷ Nebo poněvadž pro pád jeden smrt kralovala pro jednoho, mnohemť více, kteříž by rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijali, v životě novém kralovati budou skrze jednoho Jezukrista. ¹⁸ A tak tedy, jakž skrze pád jeden všickni lidé přišli k odsouzení, tak i skrze ospravedlnění jednoho všickni lidé mohou přijíti k ospravedlnění života. ¹⁹ Neb jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí. ²⁰ Zákon pak vkročil mezi to, aby se rozhojnil hřích, a když se rozhojnil hřích, tedy ještě více rozhojnila se milost, ²¹ Aby jakož jest kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho.

⁹ Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

¹¹ Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. ¹² Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají.

³ Posilňtež rukou opuštěných, a kolena klesající utvrďte. ⁴ Rcete těm, kteříž jsou bázlivého srdce: Posilňte se, nebojte se. Aj, Bůh váš s pomstou přijde, s odplatou Bůh sám přijde, a spasí vás. ⁵ Tehdáž otevrou se oči slepých, otevrou se též i uši hluchých. ⁶ Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen, a jazyk němého prozpěvovati bude; nebo se vyprýští vody na poušti, a potokové na pustinách.

¹ A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha. ² Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti. ³ Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle, ⁴ Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha. ⁵ Ti zajisté, kteříž jsou podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha. ⁶ Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj, ⁷ Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti. ⁸ Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou. ⁹ Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho. ¹⁰ A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost. ¹¹ Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás. ¹² A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli. ¹³ Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete. ¹⁴ Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží. ¹⁵ Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče. ¹⁶ A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží. ¹⁷ A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli. ¹⁸ Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás. ¹⁹ Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích. ²⁰ Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal, ²¹ V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích. ²² Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad, ²³ A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho. ²⁴ Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál? ²⁵ Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme. ²⁶ Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými. ²⁷ Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté. ²⁸ Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou. ²⁹ Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími. ³⁰ Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil. ³¹ Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám? ³² Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal? ³³ Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje. ³⁴ Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás. ³⁵ A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč? ³⁶ Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití. ³⁷ Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval. ³⁸ Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ³⁹ Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

¹¹ Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

³⁴ Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.

²⁰ Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.

¹ Protož nemůžeš se vymluviti, ó člověče každý, potupuje jiného. Nebo tím, že jiného potupuješ, sám sebe odsuzuješ, poněvadž totéž činíš, což na jiném tupíš. ² Vímeť zajisté, že soud Boží jest podle pravdy proti těm, kteříž takové věci činí. ³ Zdali se domníváš, ó člověče, jenž soudíš ty, kdož takové věci činí, a sám totéž čině, že ty ujdeš soudu Božího? ⁴ Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš, nevěda, že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede? ⁵ Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího, ⁶ Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho, ⁷ Těm zajisté, kteříž trvajíce v dobrém skutku, slávy a cti a nesmrtelnosti hledají, životem věčným, ⁸ Těm pak, kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují, ale povolují nepravosti, prchlivostí a hněvem, ⁹ Trápením a úzkostí, a to každé duši člověka činícího zlé, i Žida předně, a též i Řeka. ¹⁰ Ale slávu a čest a pokoj dá každému, kdož činí dobré, i Židu předně, a též i Řeku. ¹¹ Neboť není přijímání osob u Boha. ¹² Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili, bez Zákona i zahynou; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili, skrze Zákon odsouzeni budou, ¹³ (Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou. ¹⁴ Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou, ¹⁵ Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají.) ¹⁶ V ten den, kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista. ¹⁷ Aj, ty sloveš Žid, a spoléháš na Zákon, a chlubíš se Bohem, ¹⁸ A znáš vůli jeho, a rozeznáváš, co sluší neb nesluší, naučen jsa z Zákona, ¹⁹ A za to máš, že jsi ty vůdcím slepých, světlem těch, kteříž jsou ve tmě, ²⁰ Ředitelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, majícím formu umění a pravdy v Zákoně. ²¹ Kterakž tedy jiného uče, sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že nemá kradeno býti, sám kradeš? ²² Pravě: Nezcizoložíš, a cizoložství pácháš? V ohavnosti maje modly, svatokrádeže se dopouštíš? ²³ Zákonem se chlubě, přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš? ²⁴ Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany, jakož psáno jest. ²⁵ Obřezáníť zajisté prospěje, budeš-li Zákon plniti; pakli budeš přestupitelem Zákona, obřezání tvé učiněno jest neobřezáním. ²⁶ A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv Zákona, zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku? ²⁷ A odsoudí ti, kteříž jsou z přirození neobřízka, zachovávajíce Zákon, tebe, kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi Zákona? ²⁸ Nebo ne ten jest pravý Žid, kterýž jest zjevně Židem; aniž to jest pravé obřezání, kteréž bývá zjevně na těle; ²⁹ Ale ten jest pravý Žid, kterýžto vnitř jest Židem, a to jest pravé obřezání, kteréž jest srdečné v duchu, a ne podle litery; jehožto chvála ne z lidí jest, ale z Boha.

¹⁷ Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho.

¹ A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha.