Bible verses about "brokenness" | BKR

¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův, ² Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. ³ Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. ⁴ Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. ⁵ Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. ⁶ Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. ⁷ Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. ⁸ Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. ⁹ Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. ¹⁰ Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. ¹¹ Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. ¹² Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. ¹³ Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. ¹⁴ Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. ¹⁵ I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. ¹⁶ Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. ¹⁷ Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. ¹⁸ Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. ¹⁹ Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. [ (Psalms 51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. ] [ (Psalms 51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. ]

¹ Takto praví Hospodin: Nebe jest mi stolice, a země podnože noh mých. Kdež ten dům bude, kterýž mi vzděláte? Aneb kde bude místo odpočívání mého? ² Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým.

¹ Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí: ² Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má. ³ I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích. ⁴ Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati. ⁵ I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: ⁶ Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský. ⁷ Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím, ⁸ Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu. ⁹ Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím, ¹⁰ Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu. ¹¹ Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých. ¹² Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme. ¹³ Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská. ¹⁴ Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími? ¹⁵ Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené, ¹⁶ Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou. ¹⁷ Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich. ¹⁸ I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho. ¹⁹ Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou. ²⁰ Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich. ²¹ Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji. ²² Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým; ²³ Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.

³ Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. ⁴ Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.

¹⁶ Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých, a modlte se jedni za druhé, abyste uzdraveni byli. Mnohoť zajisté může modlitba spravedlivého opravdová.

² Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým.

² I otevřev ústa svá, učil je, řka: ³ Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. ⁴ Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. ⁵ Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. ⁶ Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. ⁷ Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. ⁸ Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. ⁹ Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. ¹⁰ Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, neb jejich jest království nebeské. ¹¹ Blahoslavení jste, když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. ¹² Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi.

⁸ Nechcemeť zajisté, abyste nevěděli, bratří, o soužení našem, kteréž jsme měli v Azii, že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost, tak že jsme již o životu svém byli pochybili. ⁹ Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili, že nebylo lze než umříti, abychom nedoufali sami v sobě, ale v Bohu, jenž i mrtvé křísí. ¹⁰ Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás, a vytrhuje, v něhož doufáme, že i ještě vytrhne,

²⁰ S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne.

⁶ Nýbrž hojnější dává milost. Nebo dí: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost.

¹² U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.

⁵ Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej. ⁶ Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

¹⁵ Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

²⁴ Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

³ Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,

¹⁷ Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

¹⁸ Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.