Genesis 8:1 Cross References - BKR

¹ Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.

²⁹ Stalo se tedy, když kazil Bůh města té roviny, že se rozpomenul Bůh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostředku podvrácení, když podvracel města, v nichž bydlil Lot.

²² A rozpomenuv se Bůh na Ráchel,uslyšel jí, a otevřel život její.

²⁴ I vzhlédl Bůh na syny Izraelské, a poznal Bůh.

²¹ I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře, a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc; a učinil moře v suchost, když se rozstoupily vody.

³² I mluvil k němu anděl Hospodinův: Proč jsi bil oslici svou po třikrát? Aj, já vyšel jsem, abych se protivil tobě; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou.

¹⁹ I vstali velmi ráno, a poklonu učinivše před Hospodinem, navrátili se, a přišli do domu svého do Ramata. Poznal pak Elkána Annu manželku svou, a Hospodin rozpomenul se na ni.

¹⁴ Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho.

²² Rozkázal jsem pak Levítům, aby se očistili, a přijdouce, ostříhali bran, a světili den sobotní. Také i v tom pamatuj na mne, Bože můj, a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého.

²⁹ Budiž pamětliv na to, Bože můj, proti těm, kteříž poškvrňují kněžství, a smlouvy kněžské i Levítské.

³¹ I nošení dříví k obětem časy uloženými, též i prvotin. Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k mému dobrému.

¹³ Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

⁶ Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.

⁷ K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily, ⁸ (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil. ⁹ Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

⁴ Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

¹ Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

²³ Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho.

⁷ Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

²³ Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

⁷ Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu: Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich.

¹¹ A já abych nelitoval Ninive města tak velikého, v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí, kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou, a dobytka mnoho?

² Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.

²⁰ Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal, ²¹ V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích. ²² Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,

¹⁹ I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.

⁵ Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho.