BKR(i)
1 Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel.
2 Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.
3 V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti.
4 Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme.
5 Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne.
6 Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou:
7 Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej.
8 Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.
9 Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho.
10 Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí.
11 Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém.
12 Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu.
13 Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí?
14 Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti.
15 Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.
16 Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich:
17 Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich.
18 Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje.
19 Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá.
20 Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje.
21 Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána.
22 Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. [ (Psalms 34:23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. ]
35 1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
36 1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida.