Genesis 7:1-11:32 Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto.

BKR⁽ⁱ⁾ ¹ Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. ² Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. ³ Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi. ⁴ Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. ⁵ Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin. ⁶ (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.) ⁷ A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. ⁸ Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, ⁹ Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé. ¹⁰ Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi. ¹¹ Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. ¹² I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. ¹³ Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu. ¹⁴ Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má, ¹⁵ Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života. ¹⁶ A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. ¹⁷ A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země. ¹⁸ Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách. ¹⁹ A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem. ²⁰ Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory. ²¹ I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka. ²² Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo. ²³ A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu. ²⁴ I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů. ⁸ ¹ Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. ² A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. ³ I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, ⁴ Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. ⁵ Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. ⁶ I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, ⁷ Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. ⁸ Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. ⁹ Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. ¹⁰ A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. ¹¹ I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. ¹² I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. ¹³ I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. ¹⁴ Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. ¹⁵ I mluvil Bůh k Noé, řka: ¹⁶ Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. ¹⁷ Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. ¹⁸ I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; ¹⁹ Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. ²⁰ Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. ²¹ I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. ²² Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou. ⁹ ¹ Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi. ² Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. ³ Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko. ⁴ A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti. ⁵ A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka. ⁶ Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka. ⁷ Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní. ⁸ I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka: ⁹ Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás, ¹⁰ A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského. ¹¹ Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země. ¹² I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky. ¹³ Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. ¹⁴ A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku, ¹⁵ Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo. ¹⁶ Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi. ¹⁷ I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi. ¹⁸ Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův. ¹⁹ Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi. ²⁰ Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice. ²¹ A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého. ²² Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně. ²³ Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli. ²⁴ Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. ²⁵ I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým. ²⁶ Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich. ²⁷ Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich. ²⁸ Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let. ²⁹ A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest. ¹⁰ ¹ Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili po potopě. ² Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Mešech, a Tiras. ³ Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma. ⁴ Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a Dodanim. ⁵ Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, každý podlé jazyku svého, vedlé čeledi své, v národech svých. ⁶ Synové pak Chamovi: Chus a Mizraim a Put a Kanán. ⁷ A synové Chusovi: Sába, Evila, a Sabata, a Regma, a Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan. ⁸ Zplodil také Chus Nimroda; onť jest počal býti mocným na zemi. ⁹ To byl silný lovec před Hospodinem; protož se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem. ¹⁰ Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear. ¹¹ Z země té vyšel do Assur, kdežto vystavěl Ninive, a Rohobot město, a Chále, ¹² A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; toť jest město veliké. ¹³ Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim, a Laabim, a Neftuim, ¹⁴ A Fetruzim, a Chasluim, (odkudž pošli Filistinští) a Kafturim. ¹⁵ Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého, a Het, ¹⁶ A Jebuzea, a Amorea, a Gergezea, ¹⁷ A Hevea, a Aracea, a Sinea, ¹⁸ A Aradia, a Samarea, a Amatea; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských. ¹⁹ A bylo pomezí Kananejských od Sidonu, když jdeš k Gerar až do Gázy; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře, a Adama a Seboim až do Lázy. ²⁰ Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. ²¹ Semovi také, otci všech synů Heber, bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové. ²² A tito jsou synové Semovi: Elam, a Assur, a Arfaxad, a Lud, a Aram. ²³ Synové pak Aramovi: Hus, a Hul, a Geter, a Mas. ²⁴ Potom Arfaxad zplodil Sále; a Sále zplodil Hebera. ²⁵ Heberovi také narodili se dva synové; jméno jednoho Peleg, proto že za dnů jeho rozdělena byla země, a jméno bratra jeho Jektan. ²⁶ Jektan pak zplodil Elmodada, a Salefa, a Azarmota, a Járe, ²⁷ A Adoráma, a Uzala, a Dikla, ²⁸ A Obale, a Abimahele, a Sebai, ²⁹ A Ofira, a Evila, a Jobaba; všickni ti jsou synové Jektanovi. ³⁰ A bylo bydlení jejich od Mesa, když jdeš k Sefar hoře na východ slunce. ³¹ Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. ³² Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě. ¹¹ ¹ Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné. ² I stalo se, když se brali od východu, nalezli pole v zemi Sinear, a bydlili tam. ³ A řekli jeden druhému: Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je ohněm. I měli cihly místo kamení, a zemi lepkou místo vápna. ⁴ Nebo řekli: Nuže, vystavějme sobě město a věži, jejíž by vrch dosahal k nebi; a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po vší zemi. ⁵ Sstoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věži, kterouž stavěli synové lidští. ⁶ A řekl Hospodin: Aj, lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti, což umínili dělati. ⁷ Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl. ⁸ A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho. ⁹ Protož nazváno jest jméno jeho Bábel; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi. ¹⁰ Titoť jsou rodové Semovi: Sem, když byl ve stu letech, zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě. ¹¹ A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let; a plodil syny a dcery. ¹² Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let, a zplodil Sále. ¹³ A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery. ¹⁴ Sále také živ byl třidceti let, a zplodil Hebera. ¹⁵ A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta; a plodil syny a dcery. ¹⁶ Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let, a zplodil Pelega. ¹⁷ A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let; a plodil syny a dcery. ¹⁸ Peleg pak živ byl třidceti let, a zplodil Réhu. ¹⁹ A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let; a plodil syny a dcery. ²⁰ Réhu také živ byl třidceti a dvě létě, a zplodil Sáruga. ²¹ A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let; a plodil syny a dcery. ²² Živ pak byl Sárug třidceti let, a zplodil Náchora. ²³ A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let; a plodil syny a dcery. ²⁴ Náchor pak živ byl dvadceti a devět let, a zplodil Táre. ²⁵ A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let; a plodil syny a dcery. ²⁶ Živ pak byl Táre sedmdesáte let, a zplodil Abrama, Náchora a Hárana. ²⁷ Tito jsou pak rodové Táre: Táre zplodil Abrama, Náchora a Hárana; Háran pak zplodil Lota. ²⁸ Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého, totiž v Ur Kaldejských. ²⁹ I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor; jméno ženy Abramovy Sarai, a jméno ženy Náchorovy Melcha, dcera Háranova, kterýž byl otec Melchy a Jeschy. ³⁰ Byla pak Sarai neplodná, a neměla dětí. ³¹ I vzal Táre Abrama syna svého, a Lota syna Háranova, vnuka svého, a Sarai nevěstu svou, ženu Abrama syna svého, a vyšli spolu z Ur Kaldejských, aby se brali do země Kananejské, a přišli až do Cháran, a bydlili tam. ³² A byli dnové Táre dvě stě a pět let; i umřel Táre v Cháran.